Pirate swing band Gala 2025: jak se dělá entertainment (recenze)
Navštívil jsem královéhradecké, druhé ze tří představení tradičních Galakoncertů Pirátů swingu, na něž si jejich frontman Jiří Ševčík coby speciálního hosta pozval Matěje Rupperta… a udělal moc dobře.
Nejen díky jeho hudebnímu naturelu byl koncert žánrově nebývale rozkročen - od vážné hudby ke klasickému swingu, přes neworleanský jazz, až po funky, soul a dokonce i rap. Pirátská swingová laboratoř pod taktovkou Radka Škeříka se představila v rozšířeném obsazení a s mnohými nováčky, což dodalo jejímu zvuku další barvy a zaplněný Aldis aplaudoval od první minuty.
Už samotný úvod výročního koncertu byl totiž pompézní – po telefonu jej zahájil Robbie Williams, který s pardubickým tělesem spolupracoval na jeho albu, a velice vtipně publikum přivítal tvrzením, že je právě nahý. Nato sál potemněl a zjevil se bubeník, kráčející na scénu vlastně více než nahý, jakoby stažený z kůže - namaskován shodně jako Williams ve videoklipu písně „Rock DJ“, jíž kapela po svém upravila a celou show touto peckou efektně odstartovala.
S kůží na trh šel však především lídr ansámblu Jiří Ševčík – veškerý dramaturgický risk mu však klapl, obecenstvo vtáhl do hry od začátku a emoce se střídaly jak na horské dráze – od hurónského smíchu až po dojetí a slzy. Ovšem další lekce ze šoubyznysu měla přijít vzápětí – s nenucenou grácií ji naservíroval zpěvák i účastník Stardance, frontman Monkey Business, Matěj Ruppert. Ten měl hlediště v hrsti ihned, přirozeně osciloval mezi rolemi vtipného baviče a technicky dokonalého zpěváka, což k údivu všech dokázal i spontánním přednesem árie z opery „Turandot“ Giacoma Pucciniho „Nessun dorma“. S Piráty si pak střihl i jemu na míru napsané swing aranže Philla Collinse, Duran Duran, George Michaela ale třeba i své domovské kapely. Návdavkem přidal pověstné jazykové eskamotérství – píseň Mackie Messer nabídl s vlastním německým textem. V programu však od obou protagonistů kromě češtiny a angličtiny zazněla také francouzština, italština a dokonce i polština.
Ševčík se ale bodoval i pěvecky - v rozervaném šansonu, ale i jazzové kompozici, či stylem bigbandů padesátých let pojatém hitu kapely Radiohead „Creep“, jenž vyprovokoval obvykle decentní hradecké publikum k tanci v uličkách – a ten už neustal.
Následná závěrečná kanonáda, zahrnující sérii nápaditých swingizací skladeb Queen (kde se ke kapele nečekaně opět připojil i Ruppert), bigbandové Star Wars, Bee Gees, Eltona Johna, či Jamese Browna, vyvrcholila velkým finále jak z Las Vegas, ovšem vestoje aplaudující obecenstvo si následně vytleskalo ještě několik přídavků a domů se šlo až téměř po třech hodinách.
To jsme ale zjistili až při pohledu na hodinky – ohromný spád show vtáhl i nás, program nám nedovolil nudit se ani sekundu. Jak s pokorou a lidsky prohlásil v samém závěru jubilejního večera Jiří Ševčík – bez obecenstva nejsme nic, moc mu děkujeme… A milovat své publikum je nejspíš pravidlo číslo 1 z oné učebnice entertainmentu. A jak se to správně dělá, nám letos v gala předvedl Pirate swing band.
Pavel Rusnák
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
