PIRATE SWING band

PIRATE SWING Band je kapelový projekt Jiřího Ševčíka, zahrnující 19 respektovaných sólistů mnoha žánrů (od rockerů po filharmoniky). Repertoár tělesa tvoří nejen klasický swing, ale především vlastní původní, svěží a vtipné swingové aranže hitů jiných hudebních žánrů (Michael Jackson, Madonna, Police, Queen, Bon Jovi, Oasis, Simon & Garfunkel, Billy Joel, Coldplay, Radiohead, Beatles, Rolling Stones, George Michael,  atd.), což těleso činí vyjímečným, nikdo jiný se této „disciplíně“ coby specializaci u nás ani v Evropě totiž nevěnuje. Velmi důležitou složkou každého koncertu či vystoupení je humor, hudba by totiž měla především bavit. PIRATE SWING Band se již krátce po svém založení stal českou jedničkou žánru (i podle Českého Slavíka Mattoni), pravidelně úzce spolupracuje se špičkami naší pop music včetně Karla Gotta, Jiřího Suchého , Felixe Slováčka, Jitky Zelenkové, Leony Machálkové , Josefa Laufera , Tonyi Graves , Ondřeje Rumla , Matěje Rupperta , Ondřeje Brouska , Dana Bárty , Jany Koubkové, Ivy Pazderkové , Petra Vondráčka, Bohouše Josefa , Ivana Mládka , Jitky Molavcové , Jiřího Korna a jeho 4TETu , Vojtěcha Dyka , Luďka Soboty, Spejbla s Hurvínkem  a mnohých dalších, na druhou stranu však kupříkladu také s Komorní filharmonií Pardubice či několika pěveckými sbory. Ze zahraničních pak byl hned třikrát potěšen přímou spoluprací s legendárními Queen (jako jediná kapela na světě krom Queen samotných se může pyšnit faktem, že na její nahrávce oficiálně zpívá Freddie Mercury a na kytaru hraje Brian May) či Robbiem Williamsem. Pravidelně účinkuje v pořadech všech našich televizí, jako zřejmě jediné české těleso byl dokonce poctěn speciální reportáží na americké CNN International či nahráváním ve slavném studiu Abbey Road. Na svém kontě má doposud šest celosvětově vydaných CD a DVD + zastoupení na kompilacích, mezinárodní ocenění trofejí Platinové desky, hitparádové úspěchy v Británii, Francii, Holandsku, Rakousku, Argentině, Rusku, Austrálii, Irsku a Japonsku, deset vyprodaných turné po celé republice a status nejpopulárnější swingové kapely u nás.

2010

PIRATE SWING Band na sebe poprvé strhl pozornost veřejnosti a médií v červnu 2010 „pirátským“ koncertem na střeše , jež se objevil na titulních stranách novin a TV Nova o něm informovala dokonce v hlavních zprávách. Nedlouho poté byla kapela (z desítek ansámblů celého světa) vybrána k účinkování na speciální party k příležitosti narozenin Freddieho Mercuryho a oslavy 40 let existence Queen ve švýcarském Montreux v září 2011. PIRATE SWING band se tam tisícovce hostů z celého světa představil se speciálně pro tuto příležitost nacvičeným programem, složeným výhradně z vlastních původních swing-jazz aranží na skladby skupiny Queen. První vlaštovka, upravená Bohemian Rhapsody, zaznamená na speciálním koncertě  PIRATE SWING bandu 23. září velký úspěch a bývalý osobní tajemník  Freddieho Meruryho Peter Freestone kapelu ihned na místě oficiálně zve k účinkování do Montreux. O kapele natáčí TV Nova , píší noviny a nikým neočekávaný vlak příslibů do budoucna se dává do pohybu. Kapela i Jiří coby sólista se záhy objevují v oficiálním žebříčku Českého Slavíka a ještě před Vánoci se rodí první nosič kapely – promo E.P. k chystanému albu, dramaturgicky vycházející právě z filosofie swingových aranží rockových hitů. Posluchači na něm nacházejí svébytné swingové coververze skladeb Joe Cockera, Oasis, Police, Bon Jovi či Muse a zájem pořadatelů o tento unikátní projekt na sebe nenechává dlouho čekat…

2011

Spolu s Janou Koubkovou, Leonou Mechálkovou, Charlie Straight, Tonyou Graves a dalšími si pak PIRATE SWING Band zahraje před nadšeným osmitisícovým publikem na historicky prvním ročníku festivalu tolerance Prague Pride 2011, několika jazzových festivalech, střihnou si účinkování v pořadu TV Prima "Ano šéfe", dvě hodinové talk show na Českém rozhlase  a TV Metropol (kde Jiří a klavírista Radek Škeřík dají k dobru unplugged vystoupení  ) a  mnohá další alotria:-) Jiřího i kapelu vzápětí překvapí rozhodnutí managementu chystané oslavy Queen - stávají se nakonec hlavními účinkujícími záříjové megaakce. Největší pódium, nejlepší čas. Na prosbu frontmana "Pirátů" dokonce radnice města Montreux na dobu jejich koncertu vypíná veřejné osvětlení, aby vynikly připravené světelné efekty show. Rok intezivní práce   se vyplácí, koncert v Montreux 3.9.2011 znamená masivní úspěch. Tisícové publikum bouří doslova jako ve Wembley, zpívá a tančí na swingové aranže Mercuryho hitů. Skupina Queen na svém oficiálním webu píše: "Jiří Ševčík a jeho PIRATE SWING Band z České republiky spustili a lidé tančili, jakoby byli v Moulin Rouge. Byla to skutečně úžasná show… Skvělé!" Jiří je ihned po skončení koncertu kanceláří skupiny Queen požádán o nahrávku vystoupení a současně je osloven pořadateli z Veké Británie, Německa a Holandska. Jím navržená kapelová trika prodává oficiální Queen shop, vyprodají se za dvě hodiny (!) a při návratu kapely domů čekají již na letišti štáby TV Nova  CNN International  (!). Česká i zahraniční média mluví o senzaci   a Jiřího s kapelou je na nějaký čas všude plno. Pozadu totiž nezůstává ani TV Prima se zpěvákovým medailonem  a následnou reportáží z Montreux  , stejně jako veřejnoprávní ČT24, která Jiřího ihned zve do talk-show "Před půlnocí ". Mediální kolotoč se ne a ne zastavit, Jiřího i s celou kapelou zve v listopadu Česká televize jako hlavní hosty do pořadu Dobré ráno , v prosinci je zařazuje do velké reportáže o Freddiem Mercurym . Pochvalně se ale vyjadřují nejen ostatní média, ale i veličiny, například sestra Freddieho Mercuryho, Kasmira Cooke nebo tuzemská ikona, Karel Gott. Vydařený rok je korunován sérií úspěšných předvánočních koncertů, ale i raketovým vzestupem Jiřího coby sólisty i kapely v anketě Český Slavík (v obou kategoriích o cca 50 míst!), kde za sebou s přehledem nechávají všechny ostřílené  swingové matadory do jednoho (Kerndl, Havelka a mnozí další), MF Dnes kapelu dokonce zařazuje do TOP 10 tuzemských událostí roku 2011.

2012

V lednu 2012 pirátští chlapci vyprodávají pražský Semafor , sklízí pochvalu od Jiřího Suchého, který si jako host na koncertě s kapelou i zazpívá a současně přichází nabídka od managementu Karla Gotta, účinkovat s Mistrem v televizi. Ten je kapelou nadšen a neskrývá to. To už ale Jiří s kapelou stojí pro změnu před kamerami České televize , kde si s nimi opět zahostuje semaforský principál Jiří Suchý  . Jaro 2012 je vůbec hektické - Jiří je poctěn nabídkou zpívat národní hymnu na zápasech play off a finále hokejové extraligy, současně se v pražském studiu A Českého rozhlasu dokončuje studiové CD kapely  a nadcházející sezóna festivalů dává tušit, že o překvapení nouze nebude. Před několikatisícovým davem to kapela potvrzuje například na obřím JamRocku, kde s novým repertoárem a v hlavním čase (předskakována Support Lesbiens) bezezbytku naplní název svého nového alba „We Will Swing You!“. Tato exkluzivní kolekce swingových aranží písní skupiny Queen vychází 5. září (v den nedožitých 66. narozenin Freddieho Mercuryho), distribuuje se celosvětově (iTunes, Amazon, emusic a dalších 13 distributorů) a zaznamenává nečekaně velký ohlas. Po složitých jednáních totiž jako teprve druhý nosič v historii (první byla Královská filharmonie Londýn) totiž vychází s plnou oficiální podporou legendárních Queen! Mediální kolotoč se opět roztáčí naplno, Jiří je hostem mnoha rozhlasových talk-show (Jolana Voldánová , Miloš Skalka , Jitka Benešová, Luboš Procházka, Jan Rosák  …), kapely jsou plné noviny a televize. PIRATE SWING Band si střihne pět (!) vstupů ve Snídani s Novou  , účinkování v pořadu Prima Family TV „Zrcadlo tvého života  “ (po boku Karla Gotta a Jiřiny Bohdalové) a vše spěje k velké slávě – křtu alba. Ten se v pardubickém Cinestaru odehraje 25. září, a to se vskutku exkluzivní sestavou kmotrů – Felix Slováček, Peter Freestone (zástupce Queen, někdejší dlouholetý osobní tajemník Freddieho Mercuryho) a… Karel Gott. Na otázku moderátora večera Alexandera Hemaly se Mistr svěří: „Je mi ctí pokřtít album Jiřího Ševčíka a jeho PIRATE SWING Bandu, který obdivuji. Oceňuji, že jde o spojení toho, co mám v muzice nejraději – kvalitní rockové písně v podání skupiny Queen a jejího zpěváka Freddieho Mercuryho a interpretace swingového big bandu. O toto se zatím nikdo nepokusil. Muzika je skvěle zaranžovaná, je v ní osobitost, nápad, originalita. To je to, co mě na ní fascinuje. Hrát překvapeného umím, ale v případě PIRATE SWING Bandu jsem skutečně zíral.“ Album „We Will Swing You!“ je symbolicky pokřtěno Meruryho nejoblíbenějším vínem Saint-Saphorin a kapela živě dává k dobru nejen ochutnávku z CD, ale i svoji swing verzi hudby z Hvězdných válek (s videoklipem  na plátně) a hudební dárky pro kmotry – novinkovou swing medley  (téměř k nepoznání přearanžovaných) písní Karla Gotta a závěrečnou „God Save The Queen“. Touto písní Queen uzavírali každý svůj koncert a krom toho se jedná o anglickou hymnu, publikum v čele s Karlem Gottem tedy povstane a s rukou na srdci (jako James Bond!:-) uzavře oficiální část křtu . Další půlhodinka patří kinopremiéře časosběrného dokumentu Jiřího Flídra o kapele (strávil s tělesem 2,5 roku a natočil přes 20 hodin materiálu) a dlouhý potlesk obecenstva vestoje naznačuje, že dílo se podařilo. Na následné party se Karel Gott se svým názorem na projekt svěří i médiím  a vše je jako sen. Hned druhý den noviny na titulní straně tuto akci označují jako „Křest roku“, TV Nova ve zprávách vysílá reportáž ze křtu , album doporučuje i oficiální web Queen  a potěšující jsou i recenze desky, například MF Dnes píše: „Ševčík a jeho PIRATE SWING Band spojují poctivé muzikantství a frajerský šmrnc se zábavou, která byť ve swingových synkopách, vrací dnešní zhlouplé a bezpohlavní pop music krev, rajc, vtip a smysl“. Sérii kladných ohlasů korunuje sám Karel Gott, který v říjnu věnuje polovinu (!) svého pravidelného rozhlasového pořadu    na ČRo 2 právě albu "We Will Swing You!". Na oslavy ale není čas, kapela se zavírá do zkušebny, podzimní turné se blíží. S novým repertoárem (swing aranže na Coldplay, Rolling Stones, Billyho Joela  , Monty Python Flying Circus  a mnohé další) se do Vánoc chystá objet devět českých měst a ještě předtím jako bonus fanouškům věnuje další nosič – CD „The Swingsons“ se svým „nequeenovským“  repertoárem. To nabízí nový pohled na skladby Simona a Garfunkela, Madonny, Michaela Jacksona a dalších. Jednotícím prvkem celého alba je pocta hollywodské magii filmů jako Hvězdné války, Absolvent, Bridget Jonesová či kreslené rodince Simpsonových. Právě do jejich světa se kapela stylizuje i graficky – na obalu ji najdete v obýváku Homera a Marge, jak kdyby právě vystoupila z televizní obrazovky. Bonusová sekce alba přináší jednak remasterovaný záznam dvou skladeb z koncertu v Montreux a taktéž lahůdku – housové remixy nahrávek kapely od DJe Michaela C. Další inkarnace  hudebních eskamotérů je tedy dokončena, ovšem to již PIRATE SWING Band se zbrusu novým programem zahajuje své turné. Ve vyprodaných sálech celé republiky jejich koncert shlédnou celkem téměř tři tisíce posluchačů a úspěšný rok kapela korunuje opětovným obhájením postu tuzemské swingové jedničky v Českém Slavíkovi a celoplošným odvysíláním svého koncertu z Montreux na vlnách Českého rozhlasu.

2013

Třináctý rok nového milénia kapela startuje poctou nad jiné významnou - spolu s Ondřejem Havelkou, Leošem Marešem, Pavlem Zedníčkem, Michalem Davidem a dalšími hvězdami je pozvána k účinkování v Národním divadle v rámci natáčení galavečera České televize ke 120 letům fotbalové Slavie. Její vystoupení (jako jediní interpreti hrají naživo) odmění sportovní legendy v čele s fotbalistou Eusebiem vřelým potleskem. Zima je vůbec pro Piráty „busy time“ – svým  speciálním blokem ozdobí společenskou událost roku – Mediální ples   a zazáří i na několika dalších galavečerech, aby naopak v letní části koncertní sezóny ukázali na jazzových festivalech i svou artificiální tvář. Počátkem června si swingoví Piráti na svůj účet připíší další úspěch – jejich albu „We Will Swing You!“ se na svém oficiálním webu velmi pochvalně věnuje skupina Queen, čehož si záhy všimnou i tuzemská média a dokonce i nejprestižnější výrobce mikrofonů, firma  Sennheiser, která Jiřího a kapelu oficiálně uvádí coby referenci .  A protože energie mají být v rovnováze, chlapci se rozhodnou poděkovat. Všem a hlavně svému domovskému městu Pardubicím - speciálním koncertem zdarma. Odehraje se 18. června a swingový mejdan   na Pernštýnském náměstí s nadšenými osmi stovkami posluchačů končí dlouho po odbití „policejní hodiny“. Jiří oslavuje kulatiny, bilancuje ,  ale v hlavě mu již klíčí další smělý nápad – dva předvánoční galakoncerty s nečekanými hosty, světelnou show a novým repertoárem. Kapela se tedy spolu s Petrem Kotvaldem, Leonou Machálkovou a smíšeným sborem Continuo zamyká ve zkušebně  , odhodlána předvést, co ještě nikdo nezkusil – hosté totiž budou (přesně ve stylu kapely) s Piráty zpívat rockové písně ve swingových aranžích (od Beatles po D’Arbyho) a v plánu jsou i duety – a Jiřím Ševčíkem dá Leona Machálková  k dobru „Material Girl“ a s Petrem Kotvadem, pozor – duet z Hříšného tance. Pro všechny účinkující je to velká premiéra, Petr Kotvald s big bandem doposud nikdy nezpíval. Část muzikantské obce nad plakáty kroutí hlavou, nevěříc, že něco takového může fungovat. Ne tak publikum - koncerty „PIRATE SWING Band Gala“ jsou dlouho dopředu beznadějně vyprodány. Show s téměř 60 účinkujícími, kostýmy a pódiovými efekty shlédne v Pardubicích Hradci Králové   více než tisíc diváků a kapelu (tentokrát přímo na pódiu) opět překvapí Queen. Jejich zástupce Peter Freestone totiž přijíždí osobně předat Zlatou desku za album „We Will Swing You!“ jako poděkování za šíření Mercuryho hudby jazzovému publiku. Wow! Vánoce 2013   jsou tedy opět po čase ve znamení velké radosti a sukcesu, zaznamenaného nejen (již smířlivější) muzikantskou obcí, ale i médii   a pořadateli – již v únoru nastávajícího roku se kapela objeví ve výčtu nej tuzemských hudebníků (spolu s Karlem Gottem, Marošem Kramárem, Desmod a dalšími) v rámci Reprezentačního plesu České a Slovenské republiky v pražském Obecním domě.

2014

Na chuť "Pirátům" přicházejí i promotéři rockových festivalů, v roce 2014 je na tamních pódiích zastihnete hned pětkrát, což je na swingovou kapelu slušné skóre :) To si band ještě vylepší speciálním multimediálním "one night only" projektem - Kinokoncertem pro Pardubice . Na zaplněném hlavním náměstí svého domovského města vystoupí zdarma, navíc s obřím stříbrným plátnem  , kde je veřenosti jednak představen časosběrný dokument o tělese a druhak je celý koncert  doprovázen předtočenými videi, kombinovanými s animacemi a live kamerami. Zaplněné náměstí bouří a končí se až dlouho po "policejní hodině". Velký úspěch reflektují i média (Pardubický Deník akci věnuje dokonce titulní stranu ), ale to již kapela míří do studia - po dvou letech má spatřit světlo světa nové album, nazvané „PLAYLIST“. V pořadí třetí studiový počin se postupně rodí paralelně hned ve čtyřech různých nahrávacích studiích, přináší nový repertoár, zahrnující nečekané žánrové přemety ve swing verzích skladeb Bon Jovi, Bee Gees, Coldplay, Rolling Stones či Beatles, mnohem více češtiny, podílí se na něm více než 100 účinkujících (!) a navíc hned několik veličin - například původní české texty Jiřímu Ševčíkovi „na tělo“ napsal zřejmě poslední žijící velký český textař, pan Pavel Cmíral (texty pro Hanu Hegerovou, Karla Gotta a mnohé další hvězdy). Nový zvuk albu dodávají i hosté - Symfonický orchestr pardubické Konzervatoře, smíšený sbor Continuo, herecká legenda Jiří Lábus ve své asi nejslavnější roli Rumburaka, hodlajícího Pirátům překazit proměňování rocku ve swing, „protože si to nedovolil ani Chechota, dokonce ani pan Vigo“, či v nečekané roli i bard Josef Laufer  . Asi největším překvapením je  Ševčíkův lehce kontroverzní swing duet broadwayského střihu s popovou stálicí Petrem Kotvaldem, pro nějž jde o první duet po 28 letech (!) a úplně první swingovou nahrávku vůbec. A pozor, to nejlepší na konec: autorskou písní po ročním vyjednávání pardubické kapele na album přispěl dokonce i sám Robbie Williams , který Jiřího překvapí i osobním telefonátem. Zájem médií o tento nový mamutí projekt  Pirátů na sebe tedy logicky nenechává dlouho čekat. V listopadu je kapela pozvána coby hlavní host do Dobrého rána České televize, kde zahraje živě hned 4 písně – Bohemian Rhapsody ,  Viva La Vida  , Thriller Kaczeroff ), hned o týden později následuje Snídaně s Novou, Prásk! a další pořady. Jiřího hlas - externí odkaz   zní v mnoha rozhlasových talk-shows, MF Dnes označuje novou desku coby „zdravou drzost s elegancí“, Český rozhlas zase mluví o boření hranic mezi žánry, respektovaný odborný časopis Music Store  ve čtrnáctistránkovém (!) rozhovoru   s Jiřím prohlašuje, že jde o „velmi unikátní záležitost“, Deník předjímá „velkolepé album“ a Blesk  si bere na paškál účast Petra Kotvalda. Chystaný nosič vůbec obecně budí velké emoce… aniž by zatím vůbec vyšel. Na strach ale Piráti nemají čas, se zmiňovaným Petrem Kotvaldem a Leonou Machálkovou  účinkují na předávání cen kvality Senátu ČR a vzápětí spolu se Symfonickým orchestrem pardubické Konzervatoře, Josefem Lauferem a Ester Kočičkovou již pilně zkouší  zbrusu nový program na prosincové koncerty „PIRATE SWING Band Gala 2014 “, kde bude „velká studiová estráda v pozitivním slova smyslu“, jak albovou novinku charakterizoval Jiří Ševčík, pokřtěna. Album PLAYLIST“ v luxusním, ručně vyráběném zlaceném boxu  s výpravným bookletem a bonusovým DVD diskem navrch vychází celosvětově 18. listopadu a zájem o něj nenechává nikoho na pochybách že rok intenzivní práce více než stovky umělců přinesl své ovoce. O desku se zajímá i generál českého šoubyznysu Karel Gott, ale stejně jako on i Piráti již směřují do beznadějně vyprodaných sálů svých prosincových koncertů. V královéhradeckém Aldisu pardubickém Domě hudby  shlédne představení „PIRATE SWING Band Gala 2014“ více než tisícovka nadšených fanoušků, potlesk ve stoje je již samozřejmostí, a to nejen pro vděčnou kapelu, ale i speciální hosty  koncertů. Ti však (jak je u Pirátů pravidlem) za doprovodu bandu neinterpretují své hity, ale podle filosofie tělesa rockové pecky ve speciálně napsaných swingových aranžích. Pětasedmdesátiletý (!) Josef Laufer publikum naprosto uhrane prostřednictvím rockabilly „Kansas City“ a směsi písní Toma Jonese -  to vše doplněno o taneční kreace, při nichž by se dvacetiletý zadýchal, obdivnými slovy na adresu Jiřího a kapely, plus situačním komickým stand-upem s druhým hostem večera. Tím je komička a šansoniérka Ester Kočičková, jež vyzve české ženy, aby nosily kožešiny a „nebyly jak nějaké husopasky, že“. Následně dá k dobru procítěnou píseň  „Vem mě na měsíc“ s vlastním českým textem a vše korunuje rozehráním scénky baskické ženy, přinášející na křest nového alba v kabelce bombu v podobě oslavné básnické ódy na PIRATE SWING Band. Nový program s hosty  , nové kostýmy  a pódiové efekty zkrátka zafungovaly… a stejně tak i speciální, neplakátované překvapení galakoncertů. Tím je pop stálice Petr Kotvald, od nějž by swing čekal málokdo. Multižánrový interpret ale s přehledem vystřihne jednak baladu z nového alba Pirátů, nazvanou „Svůj blázen“ (na desce ji ale zpívá Jiří Ševčík) a především finále celého večera – duet s Jiřím Ševčíkem za doprovodu symfonického orchestru. Oba zpěváci v písni „Tvor zábavnej“ (jíž kapele autorsky přispěl zmiňovaný Robbie Williams ) prokáží neobyčejný smysl pro humornou sebeironii a nadsázku, a to když se v návaznosti na text skladby „barvu přiznej, že si v roli i gay  “ na pódiu objeví v růžových smokinzích v dešti konfet stejné barvy . Na české poměry slušná dávka odvahy, co říkáte? :-) Publikum ovšem novou show Pirátů ocení dlouhotrvajícím standing ovation, a to jak v Hradci Králové, tak v Pardubicích, kde se v publiku objeví dokonce i legenda swingu a současně fanoušek kapely, pan Felix Slováček. Sukces zaznamenají i média  , na svých titulních stranách informují , že galakoncerty byly „opravdový mazec“, „velkolepá podívaná se vším všudy“ či „show hollywoodského střihu“. Slastný to spánek na vavřínech, chtělo by se říci. Chyba lávky. Rok se čtrnáctkou na konci sice končí, ale na ten patnáctkový mají Piráti nové plány… a ne jen tak ledajaké :-)

2015

Na jejich realizaci se pirátští swingaři vrhají ihned počátkem ledna 2015, turné k nové desce totiž nepočká! Pilně zkouší nové písně, paralelně však i nový typ vystoupení – plesový showtime s odpovídajícím novinkovým repertoárem k tanci. Totiž - ač neplesový ansámbl, jako ryzí Pardubáci s potěšením přijímají nabídku  primátora Martina Charváta a stávají se hlavním hudebním tělesem společenské události sezóny města s půlkoněm ve znaku – nablýskaného Městského plesu ve Východočeském divadle. Jeho sál se pro tento večer změní v opravdový „ballroom“ – hlediště je demontováno, tančí se na jevišti a jako speciální host se před kapelu v několika písních postaví již s tělesem takřka srostlý Josef Laufer s nově nacvičenými skladbami – od „New York, New York“, až třeba po „Just A Gigolo“ či „Rock Around The Clock“. Osmokingované publikum aplauduje, někdejší Mercuryho tajemník Peter Freestone prohlašuje , že takovýto „ples v opeře“ zažil naposled v Londýně před 20 lety, na titulní straně to potvrzuje například i Deník  a Piráti si na své konto připisují další úspěšne zdolanou  výzvu. Ta jim už za pár měsíců přinese něco velkého, o tom ale zatím nemají ani tušení… Termín startu regulérního turné k albu „PLAYLIST“ se totiž přiblížil a nervozita je pochopitelná. Pečlivá práce se však vyplatí – PIRATE SWING Band v rámci šňůry s novým programem projede křížem krážem celou republiku a zahraje celkem více než třem tisícovkám nadšených diváků od Kraslic až po Novou Paku. Poté (společně s Josefem Vojtkem a In Flagranti) přispěje dobré věci v rámci charitativního „Koncertu pro Rebeku“, jehož výtěžek je věnován dětem postiženým tzv. nemocí motýlích křídel a svého honoráře se poté vzdá ještě jednou, a to z velmi dobrého důvodu.

V červnu 2015 totiž uplynulo přesně pět let od památného prvního koncertu na střeše VČD  (ano, chlapci už si  zahráli i uvnitř :-) a to si zaslouží pořádnou pirátskou narozeninovou oslavu! Jako poděkování za podporu svého domovského města a regionu tedy PIRATE SWING Band svolá  na šestnáctý červen všechny své příznivce na Pernštýnské náměstí. Tam coby úvodní show festivalu „Zrcadlo umění“  úderem deváté večerní odstartuje doposud největší multimediální představení Pirátů „Koncert pro Pardubice“ s využitím velké LED stěny, live kamer, četných efektů a nově i synchronizovaných videosekvencí spolu s archivními sestřihy nejdůležitějších událostí oněch pěti let. Vstup je zdarma a pro publikum je navíc připraven i narozeninový dort  v designu tří doposud vydaných alb kapely. Váží 26 kg a je spočítán na tisíc porcí. „To se nemůže nikdy sníst“, říkají si členové kapely a už se těší na domácí dortové hody po koncertě. Chyba lávky. Po nakrojení VIP gratulanty na pódiu – primátorem města Pardubic Martinem Charvátem, Mercuryho tajemníkem Peterem Freestonem a speciálním hostem večera Leonou Machálkovou se obří dort jaksi šmahem rozplyne v ústech fanoušků a nezbyde ani drobeček! Teprve po vystoupení Leony Machálkové (s níž zazpívá Jiří Ševčík i dva nové duety) se ukáže, jak je to vlastně možné. Podle oficiálních informací padl rekord v návštěvnosti  ! K oné žertem zmíněné tisícovce lidí v publiku chybí na náměstí ten večer   pouze maličko a za 15 let historie konání festivalu nikdy žádná jeho akce nezaznamenala tak masivní zájem domácího, ale i mimopardubického publika. A to byla navíc dost zima, brrr. Díky moc  , Pardubice! Tu titulní stranu Deníku jsme si společně zasloužili, no ne? :-) Začíná léto a bude se konečně lenošit, chtělo by se říct. Ne ne. Jen co Piráti předvedli nový program, už zkouší další repertoárové novinky a snad jako odměnu za pilnost jim rok nových výzev a překvapení ve své třetí čtvrtině přináší nečekaný bonus. Tím je nabídka na zařazení na britskou CD kompilaci toho nejlepšího z celé EU pro soutěže tanečních profesionálů. Ostrovní vydavatelé si z katalogu kapely vybírají swing aranž skladby Bon Jovi „It's My Life  “ a na obalu ji prezentují jako ideální soutěžní slowfox. Nosič s názvem „Very Ballroom II.  “ vychází ve všech zemích Unie 25. září a poprvé se na něm tedy skví jméno české kapely! Ukázat, že Piráti umějí hrát i k tanci se tedy na jaře více než vyplatilo. :-) Tento fakt samozřejmě neunikl pozornosti médií a poprvé s velkým profilovým rozhovorem s Jiřím Ševčíkem přispěchá i (jindy rezervovaná) MF Dnes. „S Piráty do skoku“ lze nazvat i další jarní spolupráci kapely, tentokrát s proslaveným DJem Michaelem C. Ten po dřívějších remixech skladeb „Star Wars Imperial March“ a „I Was Born To Love You“ (vyšly na albu „The Swingsons“) nově zveřejňuje klubový remix jedné ze skladeb úvodní koláže alba „PLAYLIST“, „Celluloid Swing Swag - „Le Gendarme et les Extra-Terrestres “ Raymonda Lefévra. Čas však letí a pro kapelu i Jiřího zatím nejhektičtější rok jejich historie přináší další nabídku z ranku „to jsme nečekali“ – účinkování na Pražském hradě. Tam se spolu se silovými akrobaty Dae Men, herci a dalšími umělci představí v několika samostatných blocích a úspěch publika (tentokráte ošemetně složeného z vysoce postavených diplomatů a byznysmenů) sklízí už jakoby mimochodem. S přehledem hned další týden vystřihnou i speciální koncert Josefem LauferemJolanou Voldánovou v královéhradecké Fiharmonii a další tři uzavřená představení. Kolotoč však pokračuje. Uff! Děkujeme, ale je toho moc! :-) Tak teď ale šup nařídit budíka, ráno naživo do Snídaně s Novou! Na obrazovce  nejsledovanější komerční televize Piráti představí novinky, poklábosí, vyhlásí soutěž o své aktuální album  a DVD „PLAYLIST“, především však pozvou své příznivce na již třetí ročník koncertů „PIRATE SWING Band Gala“. Přípravy na tyto speciální show jsou v dvoutisícím patnáctém roce doposud nejnáročnější a vyžádají si desítky hodin podzimního zkoušení  v KD Dubina. Časté utajené cesty hvězd  do Pardubic se však již zanedlouho vrchovatě zúročí.

Když se Piráti hodí do Gala stojí to za to!“, napíše tisk v recenzi na prosincová speciální představení „PIRATE SWING Band Gala 2015“. Ta se již stala neodmyslitelnou součástí kulturního života Pardubic a Hradce Králové, jinak si tentokrát opravdu raketově rychlé vyprodání vstupenek na oba koncerty vysvětlit zřejmě nelze. Oficiální místa Pardubic navíc akci nově zařazují mezi tzv. „Tradiční a významné akce“,  po bok Velké pardubické či Zlaté přilby (!) a nutno podotknout, že třetí ročník Galakoncertů Pirátů se rovná opravdovému zlatému hattricku. Ještě nikdy se nestalo, aby byla obě představení beznadějně vyprodána ještě předtím, než vůbec začala propagační vlna a výlep. Ještě nikdy nebylo třeba pro enormní zájem navyšovat kapacitu. A ještě nikdy jste nemuseli shánět lístky na Piráty čtvrt roku dopředu. S o to větší zodpovědností a pečlivostí kapela již od léta zkoušela  zbrusu nový repertoár, kostýmy i rekvizity, a to včetně speciálně pro hosty  letošního ročníku napsaných hudebních aranží. Jde o enormní množství čerstvého repertoáru, tím spíše, že poprvé má každé ze dvou představení jiného hlavního hosta. V Pardubicích  kapela hrdě přivítá swingovou legendu Felixe Slováčka, který za jejího doprovodu publiku s ohromnou jistotou virtuózně naservíruje swing verzi písně Donny Summer „Starting Over Again“, Morriconovu pecku z filmu “Tenkrát na Západě“ či po čertech obtížnou „Clarinet Marmalade“ a zařídí tak potlesk vestoje již v první půli večera. Ano, ukradl show. :-)  V královéhradeckém Aldisu se této úlohy s humorem a profesionalitou sobě vlastní zhostí „český Mr. Rock n‘ Roll“, Petr Vondráček, jež svoji pódiovou spolupráci s Jiřím Ševčíkem nazve „kluci v akci“. V „Tutti Frutti“ Little Richarda dá k dobru takové klavírní sólo, že část publika v kuloárech tvrdí, že nutně „muselo jít o playback“. Následná euforie posluchačů z (pro Petra zaranžovaných) písní „Kiss“ (Prince) a „Blame It on The Boogie“ (Jackson 5) jen potvrzuje, jak excelentní tento multitalentovaný zpěvák a pianista je. Stejně tak herečka a zpěvačka Iva Pazderková. V první půli show coby „blbá blondýna“ udělí publiku přednášku o jazzu a swingu, aktuálních problémech Pardubic a Hradce a Vánocích.  Na sváteční téma vystřihne na ukulele i svou vlastní koledu… takové salvy smíchu a aplaus, jež téměř loupal omítku sálů, ony dva kulturní stánky už dlouho nezažily. A co teprve, když se (již sama za sebe) představí jako zpěvačka! U kapely si objednala swing aranž rockové pecky Lennyho Kravitze „Are You Gonna Go My Way“ a pop klasiky „Povídej“ Petra Nováka, avšak zapomeňme na originální valčík, zde jde o o poctivý lounge swing na čtyři doby! :-) Ten ostatně po celý večer ze svého nového hudebního menu servírují i sami Piráti, Jiří Ševčík dokonce v úvodu klasiky „Mack the Knife“ po dvaceti letech opráší trubku! O nové kostýmy, choreografie, sound systém, light design, scénografii a četné efekty doplněná show nabídne mimo jiné i stepařskou „Puttin‘ On The Ritz“ Irvinga Berlina, novinku s českým textem na tělo Jiřímu Ševčíkovi napsaným legendárním Pavlem Cmíralem “Swing náš vezdejší“, překvapivou swing metamorfózu rockových devadesátek „Creep“ (Radiohead), přetavenou v broadwayské číslo s flitrovým frakem a hůlkou, či legendární píseň Ivana Mládka „Jožin z bažin“, zpívanou v polštině („Józek z bagien“). :-) Potlesk za potleskem, skladba za skladbou, černé divadlo při niterné „The Christmas Song“… a je tu vyrcholení, velký závěr. V něm si všichni účinkující společně zazpívají (původně izraelskou) finálovku „Hrajme píseň“ a za ohlušujicího potlesku vestoje se v záplavě konfet děkují a děkují a děkují… „Byl to večer, na jaké se nezapomíná “, napsaly o Galakoncertech 2015  noviny a vážný zájem o jejich budoucí uspořádání projevila i další města. Ostatně celý rok 2015 stál za to!

2016

Pokud by platilo „jak na Nový rok, tak po celý rok“, čekala by Piráty v šestnáctém roce nového milénia pěkná polízanice. Hned v lednu totiž mají absolvovat speciální vystoupení v Trutnově s Leonou Machálkovou  coby hostem kapely. Jenže ouha! Zničehonic ráno v den koncertu zasypou celou republiku kalamitní přívaly sněhu, média radí vůbec nevyjíždět, leč jak říká klasik „kšeft je svatej“. V teple centra UFFO  se ale zadaří a showtime , plný nově nacvičených duetů s Leonou má úspěch. Onen zasněžený večer však přinese i jedno náhodné setkání, jež se má později  zúročit. Jiří Ševčík se na chodbě potkává s dalším hostem trutnovské akce, Ondřejem Rumlem. Ten PIRATE SWING Band velmi pochválí, vyjádří se, že takhle žádný český big band ještě hrát neslyšel, nafasuje aktuální album a přijde řeč i na eventuelní spolupráci „někdy v budoucnu“. Ale však to znáte, řeči se vedou a  voda plyne. Tohle však byl jiný případ. Vše má ale svůj čas, zatím se nic nestalo. Ondra se na scénu tohoto příběhu vrátí později.

Posíleni úspěchem na plesovém poli v loňském roce, přijímají Piráti už podruhé pozvání pardubického primátora zhostit se úlohy hlavního hudebního tělesa nablýskaného Reprezentačního plesu města Pardubic ve Východočeském divadle. V tomto případě ale nastudovat pár nových skladeb k tanci nestačí – za doprovodu kapely má totiž na pódiu s padesátiminutrovým (!) blokem stanout Jitka Zelenková. Těleso si tedy bude muset vysloužit nové ostruhy jako doprovodná kapela. Věřte mi, nastudovat tolik nového repertoáru na jedné zkoušce není žádná legrace. Avšak ihned poté, co paní Jitka jedné jarní neděle za Piráty do KD Dubina dorazí, se ukáže.  Profík je profík a ten den jich zjevně zkoušelo společně hned sedmnáct. Dokonce už  „na první jetí“ (!) je hvězda spokojena  a okamžitě se o tento fakt dělí  i se svými fandy na oficiálním FB. „Radost veliká“ (jak Jitka píše) ale nepotkává v březnu jen ji. O týden později je Jiří Ševčík Národní knihovnou ČR zařazen mezi „významné osobnosti České republiky“ a z Velké Británie už podruhé přichází nabídka  k zařazení PSB na další ročník CD kompilace toho nejlepšího z EU. Neuhodnete, kterou skladbu si Britové vybrali tentokrát. Pirátský boyband ve swingizaci podrobené pecce Billyho Joela „Uptown Girl “ z alba "PLAYLIST". Za pár dní si Ševčík po dlouhé době zazpívá bez Pirátů  na prestižním Plese Letového provozu a jakoby poct nebylo už dost, zanedlouho se doslova tetelí blahem. Do Prahy totiž přijíždí starý známý, kytarista Queen Brian May a Jiří je zván jako VIP do druhé řady a poté i do backstage! Mayův koncert se zpěvačkou Kerry Ellis  je velmi milým až intimním zážitkem, tolik vzdáleným rockovým nářezům, na jaké jsme u jednoho z nejlepších hardrockových kytaristů světa zvyklí. I když…  ač se nejedná o show skupiny Queen, nakonec si publikum nějaký ten rock  stejně vytleská. Následné setkání v zákulisí  je až dojemné a i když se oba pánové vidí osobně už poněkolikáté a s Queen oficiálně zplodili společné album, opět se pro pardubického swingaře jedná o velkou čest. V rámci hovoru se May zajímá o nové album Pirátů, dostává ho, děkuje a slibuje, že si ho v autě pustí hned další den. Už jsou ale dvě hodiny po koncertě a produkce velí k odchodu. Kongresové centrum mezitím osiřelo, venku mrzne až praští a osazenstvo backstage ve složení Peter Freestone (někdejší osobní tajemník Freddieho Mercuryho), Kerry Ellis, Brian May a Jiří Ševčík se vydává ztemnělými chodbami k jedinému otevřenému východu. Tam už čeká dav Mayových fanoušků, dychtících po autogramu kamkoli. To, co se stane za pár sekund by nevymyslel opravdu nikdo. Dveře na fotobuňku se otvírají, promrzlý dav se začíná ozývat a jako první k oné čtyřčlenné  skupince přiskočí paní v kožešinové čepici a nadšeně volá: „Jé, pane Ševčík, můžete se mi podepsat?“. Zbytek výpravy v čele s Brianem Mayem kouká velmi nechápavě (není divu), ale Jiří (ač sám překvapen nejvíce) podepisuje vstupenku na koncert britské legendy a pak ještě dvě. Asi někdo z Pardubic, kdo ví. Ten zážitek mu ale už nikdo nevezme, no ne? Chudák Brian May. :-)

Na užívání si nečekaného výhřezu popularity ale není čas, velký ples v divadle je za dveřmi. Ten rok se Jiřího kapela ocitá v opravdu dobré společnosti – večer moderuje Marie Retková, vystupuje duo silové akrobacie Dae Men a sedmdesátkoví Jam&Bazaar, hlavní tíže čtyřhodinového hraní ale leží právě na PIRATE SWING Bandu. Ten ve svých blocích zvládne klasický swing, latinu, rokenroly i své kostýmované rock/swing crossoverové speciality. Rozdováděné publikum si dokonce vymůže i poezii a několik dalších pověstných pirátských vychytávek, jakkoli v plánu zrovna na ples nebyly. Úderem desáté však světla potemní a na pódium vchází hvězda bálu, tedy konec srandy, přátelé. Jitka Zelenková za doprovodu našich pardubických chlapců naservíruje nej pecky své kariéry, od šansonů jako „Muž a žena“, až po „Mít svůj kout“. To už si s ní pobrukuje celé divadlo. Koná se sukces, Jitka děkuje kapele… a ano, neochudí ani Facebook . Další kšeft je za námi, chtělo by se říct, ale ne tak Piráti. Z hostování Jitky totiž už dříve vyplynula další (dosti nečekaná) repertoárová novinka. Když se aranžér kapely Radek Škeřík v zimě dozvěděl, že bude ansámbl právě ji doprovázet, navrhl její legendární pecku „Mňau“ (v originále slavná muzikálová píseň „Mame“, v češtině slavné číslo tří zpěvaček „Hej kočky dneska máme svůj den…“) s tím, že ji pro ni na ples zaranžuje a bude to bomba. Jiří tedy obratem telefonoval paní Jitce, leč skladba byla zavrhnuta … a zrodil se nápad. To by byla pecka pro pirátský boyband, ten má také tři zpěváky (Ševčík, Kubín, Kožnar)! Stačilo by jen lehké přetextování do třetí osoby a bude z toho pocta ženám, šťabajznám a kočkám v publiku koncertů. Od slov k činům stačilo asi deset minut a veselá novinka byla na světě. Na své první provedení a speciální chorošku  si ale bude muset ještě pár měsíců počkat.

Čekání Ondřeje Rumla na vstoupení do děje tohoto vyprávění je už ale u konce. Je duben, vše se nalévá a pučí a Jiří se vydává do Prahy. I on nalévá (Ondřejovi čistého vína), pučí (si ho ze zkoušky na Bernsteinovu mši) a zve ho coby hosta chystaných Galakoncertů pro rok 2016. Káva v Lucerně přinese příjemné překvapení – Ondřej se s frontmanem Pirátů shoduje úplně ve všem, souhlasí a objednává si tvorbu speciálních swing aranžmá na rockové písně, jež v prosinci s bandem premiérově uvede. Sám navrhuje Jiřímu i společný duet „Me And My Shadow“, který si už léta prý chce s někým zazpívat. Vtipné je, že tutéž tužbu má už několik let i Ševčík, jen to nikomu neřekl… a taky doteď neměl správného parťáka. U slovutného textaře, pana Pavla Cmírala se tedy objednává český text… a ještě by to chtělo další hosty. Gala je přece Gala. Oprášením starších kontaktů nastává kafe v Lucerně č.2, tentokráte s Tonyou Graves  (Piráti s ní hráli na první Prague Pride, vzpomínáte?). Setkání je to milé a srdečné, oba zpěváci si velmi rychle padnou do noty, vybírají vhodné skladby k přearanžování, v tvůrčím zápalu čím dál víc nahlas zpívají jeden přes druhého, až ostatní hosté kavárny nevěřícně kroutí hlavami. Až do chvíle, než Tonya začne požadovat coutry. A sakra. Aranžér Radek: „Country nemá rádo dechy.“. Svatá pravda. Přesto se nakonec o půl roku později „Jolene“ i další v Lucerně vybrané pecky do playlistu Galakoncertů dostanou.

Laskavý čtenář nechť nyní promine další skok v čase, pro příběh je to však nevyhnutelné. Možná si vzpomenete, že Galakoncerty 2015 živě přes Skype uváděla Líza Simpsonová. Ano, ta kreslená saxofonistka. Ve skutečnosti to samozřejmě byla její česká dabérka, paní Helena Štáchová. V rámci Jiřího děkovného telefonátu za tuto úspěšnou spolupráci však pronesla větu: „Kdyby vás v budoucnu něco napadlo, klidně se ozvěte.“ A to neměla dělat. Zpěváka to totiž napadlo hned. Rozumějte, paní Helena je současně hlasem Máničky a ředitelkou Divadla Spejbla a Hurvínka. A právě Hurvínek v roce 2016 oslavuje kulaté devadesátiny. Oslava (s Piráty) se tedy neodbytně nabízí! Slovo dalo slovo a nejenže bude Hurvínek třetím speciálním hostem, ale Piráti přidají poprvé třetí Galakoncert! A v Praze, u Hurvínků, v Dejvicích. Mazec.

Tak line-up bychom měli, místa také, teď ještě nový repertoár. Volba padá na swingové vyrabování například Lady GaGa, Manroon 5, Michaela Jacksona, Ivana Mládka, Chobotnic z II. patra, Gotťáka v němčině a… Davida Bowieho. V jeho případě ale půjde spíš o jazz a hooodně velkou citovku a úctu. Tahle ikona totiž nečekaně zemřela a svět už opravdu nebude jako dřív. Jiřího nápad se nejprve nesetkává s přílišnou odezvou kapely. Je to velmi pomalá věc, nic takového Piráti nikdy nezkoušeli, atd., atd. Zpěvák má ale jasno a ve své hlavě už skladbu slyší hotovou. Tři čtvrtiny písně pouze s basou, s až ke konci postupně přidávaným klavírem, trubkou s dusítkem, bicími a ve finále i pozouny a saxofony. Finále už v plném zvuku big bandu a v plném světle, rozsvěcet se totiž bude postupně z úplné tmy. Baskytaristu Filipa Vondrušku Ševčík trápí vymýšlením dlouhé sólové improvizace, Radka zase několika změnami tóniny. Nakonec ale vše zafunguje až magicky (dozvíte se, pokud dočtete do konce). K reálnému kouzlení na pódiu ale povede ještě hodně dlouhá a klikatá cesta. Hlavně je totiž třeba zkoušet! A to hodně.

Ještě nikdy si PIRATE SWING Band nenaložil tolik novinek v repertoáru a nikdy nebyly tak obtížné. Jiří se na Gala učí beatbox (upletl si sám na sebe bič a „Billie Jean“ chce dávat a capella), vymýšlí pódiové efekty, kostýmy  a choreografie… a absolvuje několik dalších kreativních kafí (i když už mimo Lucernu). Paralelně totiž PIRATE SWING Band připravuje nové album, každou jeho píseň by měl zpívat někdo jiný a měli by na něm být všichni, kdož v Česku a na Slovensku něco znamenají. Třeba tenhle chlapík , nebo tadyten slavný pán . Nosič by měl vznikat v Británii a producentsky pod ním bude podepsána světová legenda Mike Moran (Freddie Mercury, David Bowie, George Harrison, Ozzy Osbourne, Rod Stewart a další).… ale to má ještě čas. Zatím je březen a kromě pilování novinek je třeba samozřejmě vystupovat. V osvědčených tandemech si kapela střihne dvě speciální představení: ve VČD s Jolanou Voldánovou , následně pak open-air s hostujícím Felixem Slováčkem . Na čerstvém vzduchu pak tradičně předstoupí i před domácí publikum – již posedmé městu jako poděkování za přízeň věnuje Koncert pro Pardubice “ zdarma. Tentokráte však Piráty čeká nová zkouška ohněm: jednak se vystoupení koná u křižovatky v centru, druhak je budou předskakovat dvě rockové kapely… a za třetí: naši chlapci mají jít na plac až o půlnoci! Mírné obavy jsou na místě, několikasethlavé pivem vydatně posilněné bigbítové publikum nevypadá příliš zvědavo na swing. Ovšem pozor – chyba lávky a omluva, protože: ukrást show po Sabrage (takhle jim Jiří blahopřál k výročí ) a Sto zvířat je nemožné, přesto se to nějak povedlo! Vivat! Gig končí po půl druhé ráno, zametají se kelímky a v tiskárně už se tisknou noviny. Ráno pozitivní pocit Pirátů potvrzují i ony – přes všechna úskalí se koncert vydařil ! Zájem o kapelu rázem na čas stoupne, seskupení vítá jubilejního tisícího fanouška, naděluje kompletní diskografii a prubne další „poprvé“. Vzniká komornější soubor PIRATE SWING Bandu, jazzový kvintet s artificiálnějším repertoárem… a světe div se, také slaví úspěch! Zahraje si třeba na lodi  i v rámci luxusní swingové sešlosti v sadech, ale zpátky do zkušebny , Galakoncerty se blíží! Aranže pro Tonyu Graves a Ondřeje Rumla dostávají finální podobu, Jiří vymýšlí duet a píše scénku pro sebe a Hurvínka  a přichází čas s tím vším vyjít na světlo . V dejvickém Divadle Spejbla a Hurvínka tedy vzniká  hraný propagační videospot ke koncertům a kromě Ševčíka a Rumla si v něm zahraje i sám Hurvínek (tedy on především)! Sociálními sítěmi se ono video  šíří jako lavina a nečekaně se k němu přidá ještě jedno … vlastně dvě. Latinskoameriský fanklub Hvězdných válek si jako svoji znělku vybral právě verzi PIRATE SWING Bandu z alba „The Swingsons“ a jako by to nestačilo, vzápětí na onu nahrávku Pirátů ještě studenti kalifornské University secvičí choreografii ! Toto překvapení zpoza oceánu samozřejmě neunikne médiím, jež otisknou článek s titulkem „Pardubičtí swingoví Piráti dobyli Latinskou Ameriku “ :-) No budiž :-) Ve skutečnosti hoši aktuálně naživo dobývají festivalová pódia a v rámci propagace letošních Galakoncertů (přece jen, prvně budou i v Praze), i média . Český rozhlas odvysílá hodinový pořad o kapele , hitrádio Magic zve Jiřího coby VIP hosta Ranní show, na Galakoncerty zve Frekvence 1, Evropa 2, či rádio Blaník, MF Dnes  se zajímá o Hurvínka, velký článek s rozsáhlou fotogalerií a videem přináší například deník Blesk , obsáhlý profilový rozhovor zase portál Happy Season , stejně tak i hudební a zábavné  portálytištěná média  a o seskupení se poprvé zajímají i slovenská média, průřez jeho dosavadní kariérou přináší např. časopis „Nový Populár “. Vzniká též speciální web aplikace  pro tablety a chytré telefony, o nastávající Gala šňůře se začíná natáčet  dokument a ze stromů už začíná opadávat listí. Neklamná známka faktu, že je třeba zahájit finální fázi zkoušení . Tentokráte do Pardubic za Piráty tajně dojíždějí  už i speciální hosté a i oni se postaví před kameru ve videopozvánce č.2 . Přítomnost hvězd z Prahy si přirozeně nenechají ujít novináři, kteří jak s Tonyou Graves , tak Ondřejem Rumlem   vzápětí otisknou rozhovory. Za své si chystané gala-trachtace mj. berou i Divadlo Spejbla a Hurvínka , slovutný výrobce mikrofonů Sennheiser , či město Pardubice na svém oficiálním FB.

Dávno už ví se, že nás to nic nestojí, zpívat a hrát“ – i když text finálové skladby pirátských Galakoncertů 2016 opět tak docela neplatí (kapelu to naopak stojí enormní kvantum práce), výsledek neoddiskutovatelně předčí očekávání! Ševčík & spol. vstupují do téže (a přesto jiné) „gala“ řeky již počtvrté a i přes těžko překonatelnou laťku, nastavenou loni, na celé čáře bodují i tentokrát. A dokonce snad nejvíce za svou historii. Totiž: jak už víme, kromě tradičních Pardubic a Hradce Králové přidali ještě třetí město - Prahu, představením „na vlastní triko“ doposud nedobyté území. S jistými obavami tedy kapela 28.11. obsazuje Divadlo Spejbla a Hurvínka , ovšem mírný strach z pražského publika, které “už všechno vidělo“ se velmi rychle rozplyne. Tradiční umělecký předsudek se zkrátka nekoná a Piráti naopak odehrají snad nejúspěšnější koncert  své kariéry! „Perfektní, prostě perfektní a skvěle vystavěné“, nechá se v médiích  slyšet swingový guru Felix Slováček, jež z první řady na pražské galapředstavení dohlíží. Není však sám, sedadlo hned vedle něj zaujal bard Josef Laufer: „Jsou nevídaní! Má to prostě náboj. Je to lepší, než česká Amerika… je to Amerika!“. Hlediště je vůbec plné legend  – dalšími nečekanými a vzácným hosty koncertu  jsou ikonický textař Pavel Cmíral: „Takhle to má být, dneska to je po spoustě let fakt Amerika v Praze.“, hitmaker Zdeněk Barták: „Jsou prostě úžasný a tu muziku dělají famózně, navíc se skvělým humorem.“, režisér Vojtěch Nouzák nebo slavný výtvarník Lukáš Fibrich. A ačkoli před začátkem (mnoha „poprvé“ označkovaného) koncertu vládne lehká nervozita (Ondřej Ruml: „Tyjo, tam nejdu, v první řadě sedí swingová policie!“), pražské divadlo tak bouřlivé aplausy prý už dlouho nezažilo. Potlesk vestoje a přídavky si tedy čtvrtá pirátská gala-plavba vyslouží hned na své první zastávce, a to za zájmu celostátních médií (např. Blesk koncertu věnoval rozsáhlou videoreportáž ). Tomu všemu však předchází několikaměsíční pečlivá práce při tvorbě a zkoušení nového programu. Jako každý rok jsou hudební aranžmá ušita na míru pouze této akci a aranžéra Radka Škeříka speciální hosté koncertů rozhodně nešetří. Historicky první host Pirátů tmavé pleti a americké národnosti, Tonya Graves  (dle Hurvínkových slov „černá perla výpravy“), jak už víme, například zatoužila po „pirátském“ pojetí countryovky „Jolene“ (Dolly Parton), megahitu 80. let „Young Americans“ či současné endorfinové bomby „Happy “. Při této zřejmě nejefektnější písni večera kapela kromě efektní scénografie  asvětelné show použije i nový efekt – např. velký sál královéhradeckého Aldisu bezezbytku zaplní bubliny ze speciálního chrliče  a standing ovation se tedy koná již na začátku představení. Jak chcete tohle překonat druhou půlkou show? Bez obav! Druhý host Ondřej Ruml  si totiž objednal tvorbu swing verze písně Janka Ledeckého „Budu všechno co si budeš přát“, setsakra náročnou Ježkovu jazzovku „Šaty dělaj‘ člověka“ a „Roxanne“ z repertoáru skupiny Police. Na prosbu frontmana kapely Jiřího Ševčíka přidává i unikátní sólový blok s looperem (mašinkou, jež dokáže v reálném čase vrstvit krátké zvukové smyčky) a v jeho rámci publikum okouzlí písněmi „Hit the Road, Jack“ a „Skákal pes“. Tu ovšem interpretuje pozpátku, stane se z ní tedy jakási maďarská lidová, doplněná o brilantní výkon dvou operních sopranistek z Budapešti. I jejich party Ondřej suverénně  vystřihne sám a publikum šílí. Doslova… a ještě o něco více při novinkovém Ondřejově duetu  s Jiřím Ševčíkem Já a můj stín “, skvěle pro ně dva otextovaném právě Pavlem Cmíralem. Ale to nejlepší má pořád teprve přijít! Snad největší legenda (krom Mistra, samozřejmě), s níž měla kapela kdy na pódiu tu čest, na svůj výstup teprve čeká. Devadesátku slavící Hurvínek  nejenže publikum bezezbytku přesvědčí, že „na osm jenom vypadá“, ale je snad jediný, kdo kdy na pirátském koncertě dojme publikum k slzám smíchu i dojetí zároveň. Jeho společná scénka  s Jiřím dle tisku „rozehřála snad všechna srdce“ a aplaus na konci společného duetu (seswingované „Víc než přítel tvůj “) jasně ukáže, kdo letos „ukradl show“. Na ploše šesti minut dokázat publikum rozchechtat („Pocém, my musíme bejt příbuzný, ty jseš dřevo, já jsem dřevo!“) a hned vzápětí rozplakat.. to umí málokdo. V rámci pražského koncertu nezvedené loutce sekunduje i nerozlučný psí kamarád Žeryk, skvělé reakce publika se však od jiných měst ani v nejmenším neliší. Na slzy však dojde ještě jednou, a to v rámci (pro Piráty netypicky vážné) pocty hudebním legendám, jež nás za poslední rok opustily. Symbolický pozdrav do nebe (konkrétně na rudou planetu) zazní ve formě jazzové podoby písně jednoho ze zesnuvších – Davida Bowieho. „Ševčíkův výkon v niterné jazz verzi skladby „Life On Mars?“ v úplné tmě, pouze s bodovým reflektorem  a jen za doprovodu basové kytary publiku doslova vzal dech“ (jak informovala média) a vysloužil si asi nejbouřlivější potlesk, jaký kdy zpěvák slyšel. Tento zřejmě nejsilnější moment koncertu  je však i reflexí stavu světa. Text totiž pojednává o falešné realitě, vytvářené médii a je dnes tedy aktuálnější než kdy dřív. Reakce na současné dění je ostatně vlastní i zpěvákovým stand-up vstupům mezi skladbami. Od spontánně zařazené písně „Každá TRUMPota má svou mez“, přes adventní lekci angličtiny v a capella pojatém Mládkově dílku „Jez“ (Yes), až po hurónský smích vyvolávající monolog na téma dospívání v 80. letech. Kouzelná atmosféra , salvy smíchu, potlesk za potleskem, skvěle reagující publikum vtažené do děje a z plna hrdla s kapelou zpívající, poslanec Parlamentu vysílající koncert živě přes telefon na FB, hlasité nadšené pokřikování legend Slováčka a Laufera během koncertu, zjištění že pardubický primátor Martin Charvát nosil tričko se Sandokanem a jeho náměstek Jakub Rychtecký má přezdívku „Tarzan“… a mnohem víc. Tak vypadaly vyprodané Galakoncerty PIRATE SWING Bandu v roce 2016, které Praze , Pardubicích Hradci Králové  opakovaně zvedaly ze sedadel  téměř dva tisíce nadšených diváků. A právě pro ně Piráti každoročně nový repertoár swing aranží na rock a pop připravují – pokud jste je nestihli, tentokrát zahrnoval mj. „kombinaci, jíž by nevymyslel ani Babica“ - obtížnou skladbu kvůli níž se Jiří Ševčík onen beatbox nakonec naučil – slavnou „Billie Jean“ propojenou s „Moves Like Jagger“ od Manroon 5, hit Lady GaGa „Bad Romance“ (v jehož rámci se z publika stal několikasetčlenný pěvecký sbor), přes „Ein Kessel Buntes“ v (německou komisí z Friedrichstadt Palastu na místě posuzovaném) Gottově německém hitu č.1 „Babicka “, až po závěrečnou velkou broadwayskou tečku „Mňau“, provedenou pirátským boybandem , ženám v publiku rozdávajícím růže (vzpomínáte jak ji Zelenková odmítla?). „Šlo doslova o kobercový nálet pozitivních emocí. Piráti opět dokázali, že umí nabídnout opravdovou show  se vším všudy, kde nechybí skvělá hudba, notná dávka humoru a obecenstvo z koncertu odchází „Happy“ i bez Pharella Williamse.“, napsal v jedné z recenzí  tisk. Kapela je po koncertech doslova zavalena doposud největší vlnou nadšených  e-mailů, tweetů , dopisů a telefonátů, na svém oficiálním FB jí za super show děkuje i primátor Pardubic a není sám. Název tělesa se na čas stává nejvyhledávanějším termínem na „p“ v rámci českého internetu, o přípravách, zákulisí a realizaci této koncertní série vzniká i dokumentární film  (verze pro mobilní zařízení zde ) režiséra Jiřího Flídra čiliže… se to nejspíše povedlo. Díky za celý rok ! A s novými pirátskými dobrodružstvími zase na viděnou v dvoutisícím sedmnáctém! ;-)

Jedeme dál, těšte se, už teď se připravují další swingová alotria! Díky že jste s námi!

Pověst kapely coby „jiných“ a hudebně nevypočitatelných swingových chameleónů ji předchází. Dělají zkrátka všechno jinak, než je zvykem. Dámy a pánové – představuje se vám PIRATE SWING Band

2017

Přelom roku byl obdobím smutných odchodů – George Michael, Věra Špinarová, kamarádka swingových Pirátů Helena Štáchová… to vše se do muzikantských duší pardubických swingařů nesmazatelně zapsalo. Současně ale i v novém roce sklízí ovoce úspěchu a poklony za své doposud nejrozmáchlejší Galakoncerty 2016 . Hořkosladká směsice.  Poměr chutí počátku roku 2017 se ale brzy vyrovnává – jednak se v Jiřího hlavě líhne nápad, jak právě tyto osobnosti, jež nás opustily a zbyde tu po nich setsakra prázdné místo, uctít (více se dozvíte, když budete číst dál) a druhak… sladkých zážitků přibývá! Hned v lednu je kapela „poctěna“ (uvozovky vysvětlím později) skupinou Coldplay! Španělský rozhlasový moderátor Louis Fernandéz si do svého speciálního pořadu pozval právě slavné britské rockery a na přetřes  přišla i swingová aranž jejich písně „Viva La Vida , právě z dílny PIRATE SWING Bandu (a alba PLAYLIST). O ní se pánové Chris Martin a spol. vyjádřili, že je „pobavila“. Úplně nevíme, co tím mysleli, ale stačí když kape, no ne? :-) Vamos a celebrar, chtělo by se říci. Budiž, ale také je třeba pracovat. Plány kapely na celý rok odhalil  její frontman již v únoru v tisku a jářku, rok to bude vskutku našlapaný! Ostrý start v březnu a pak jízda až do prosince. Uff. Výkop série - prestižní festival Polička Jazz  (už 21. ročník). Tam band reprezentoval své domovské Pardubice speciálním artificiálnějším setem a i přesto, že ve stejný večer na pódiu vystoupili i v jazzu podstatně proslavenější umělci, potlesk vestoje pro Piráty se konal i tentokrát. Ale zpět do zkušebny, už potřetí se chystá slavný Reprezentační ples města Pardubic ! PIRATE SWING Band se tam každoročně ujímá důležité úlohy hlavního hudebního tělesa večera a pokaždé připraví nový (rozuměj netypický taneční) repertoár. Současně vždy v nečekaném spojení doprovodí i hvězdného hosta večera (v minulosti Josefa Laufera a Jitku Zelenkovou). Tentokráte však na naše chlapce čeká zatroleně zapeklitý úkol – před big band se postaví pop stálice Petr Kotvald se svojí taneční skupinou. Další výzva jaksepatří a kupříkladu Petrův hit „Je v tahu“ v nové aranži Radka Škeříka na zkoušce šlape až neskutečně. Povedlo se i naostro – večer, moderovaný dalším pirátským kamarádem Alexanderem Hemalou (vzpomínáte na křest alba „We Will Swing You!“  ?) sklidil zasloužený úspěch a dle televizní reportáže  je kapela „neskutečným pirátským gangem“.  Ples  se zase vydařil, ólé, jedeme dál! Stejně jako plesající pardubáky pobavil swingový Kotvald, Piráty zase zahraniční YouTube tvůrci. Jako houby po dešti se totiž vyrojila další videa v hlavní roli s pirátským swing pojetím hudby z Hvězdných válek „Star Wars Imeprial March“ (a že už jich i v minulosti bylo ažaž). Tato skladba z druhého alba "The Swingsons" (jež byla původně jen jakýmsi veselým přílepkem nosiče) se však podle všech streamovacích platforem internetu oficiálně stala suverénně nejúspěšnější nahrávkou kapely vůbec. „Paradoxně vtipné, n’est ce pas?“, poznamenal by Hercule Poirot. :-)

Tentokrát tvůrci použili remix oné skladby ze stejného CD, vytvořený DJem Michaelem C a nově se  nejednalo o choreografie živých herců a tanečníků jako v loňských amerických videích. Piráti nově  mají tu čest být ve filmečcích animovaných! Sami můžete posoudit zde zde . Síla ale Piráty musí provázet i v reálu: kromě četných rozhlasových a televizních natáčení  je teď čeká doslova koncertní smršť. Třetího června se vydávají na stovky kilometrů dlouhou cestu, avšak z dobrého důvodu: stali se headlinery známého bigbandového festivalu  s Kraslicích! Cesta v solidních pětatřiceti stupních celsia není žádný med a aby problémů nebylo málo, autobus kapely kdesi v polích vypoví službu a koncert se musí o hodinu posunout. Když muzikanti konečně postupně kyvadlově auty dorazí, spustí se zase průtrž mračen apokalyptických rozměrů, teplota spadne o dvacet stupňů, pódium i jeho zastřešení je plné vody a hrozí vážné riziko úrazu elektrickým proudem. Aparatura je tedy vypnuta, voda vylita… a i přes všechny útrapy a překvapení se vyvrcholení festivalu s Piráty v hlavní roli nakonec koná, a to velmi úspěšně! Nutno podotknout, že swingoví chlapci zpět do Pardubic dorážejí až po třetí ráno zmoklí a unavení jako koťata. Dobrou noc, strýčku Fido…  a obratem zase tradá na pražská pódia! Dva večery po sobě PIRATE SWING Band obsazuje Forum Karlín , poprvé má celou stage z LED panelů, cítí se jako v Hollywoodu a stejná je vlastně i odezva publika. Důležitý „zářez na pirátské pažbě“, Praha nám leží u nohou! Ale zpět na zem, čekají nás naše milované Pardubice! Už poosmé totiž band pro své fanoušky a jako poděkování domovskému městu pořádá „Koncert pro Pardubice“ se vstupným zdarma. I tentokrát s maximální pečlivostí a novými skladbami, plus navíc na tradičním místě – Pernštýnském náměstí. Nejistotu, zdali příznivci kapely (po loňsku u Atrium Paláce) najdou cestu zpět, hodlá Jiří omezit propagací v tisku v éteru  .  A ejhle – to ani samotní Piráti nečekali – náměstí je plné snad víc, než kdy dřív! Koncert s neutuchajícími aplausy a skvělou atmosférou je nečekaně obohacen o neplánovanou legendu na pódiu. Během show si totiž Jiří Ševčík všimne v první řadě se vlnícího legendárního pardubického Krychliče , Václava Kulhánka. Pozve ho tedy coby největší pardubickou celebritu v pravém slova smyslu na pódium… a publikum šílí. Doslova. :-)  Pak už jen svítící tyčinky, dojemné loučení se skvělým domácím publikem, autogramiáda… a konec. Tak snad zase za rok. Druhý den se ukazuje, že koncert Pirátů   (video zde ) byl opět nejúspěšnějším vystoupením celého festivalu Zrcadlo umění (jež uzavíral), akci velmi pozitivně reflektujímédia , jimž neuniknou  ani blížící se Galakoncerty 2017. Jiří mezitím pravidelně podniká výjezdy do Prahy, tvůrčím brainstormingem  s plánovanými hosty vymýšlí další nové skladby a rád veřejně odtajňuje jejich jména: Matěj Ruppert , Ondřej Brousek, Jana Koubková Bohouš Josef . Slušná sestavička, není-liž pravda? :-) Povzbuzení ve vypjatém období přichází nečekaně i z Velké Británie, kde kanál rádia BBC2  zařazuje PIRATE SWING Band do dokumentární série k výročí skladby Thriller Michaela Jacksona a vysílá její české swingové pojetí ! Další přírůstek nastává i v již početně zastoupené množině „Pirátské Star Wars použité zahraničními tvůrci“ – posuďte tuto chorošku toto živé vystoupení . :-) Možná i proto už Jiřího Ševčíka zná i legendární Akinator . :-)

To už se ale zase jede hrát do Prahy, tentokráte komorní sestava – PSB jazz/swing quintet obsazuje Obecní dům  (a nutno podotknout, že úspěšně). O pár dní později si stejné seskupení střihne i speciální koncert se speciálním hostem  na Kunětické hoře a jazzové matiné ve foyeru ČSOB Pojišťovny Pardubice a jako kdyby to nebyla už tak honička, rozjíždí i další (zatím polotajný) projekt v Abbey Road  pro rok 2018. Je se na co těšit, avšak čas kvapí a Galakoncerty se nezadržitelně blíží ! V rámci informování o nich si tisk povšimne   i zmiňované YouTube smrště okolo pirátské swingové aranže hudby z Hvězdných válek (kterou na svých opulentních Star Wars plavbách začal používat i zábavní gigant Disney!). Média obecně opět projevují zvýšený zájem o PIRATE SWING Band – stanice TV1 vysílá časoměrný dokumentární film režiséra Jiřího Flídra o Pirátech, nazvaný „Jazz co má koule“ a dokument „V Gala 2016 “… přičemž Gala show pro rok 2017 již začíná dostávat konkrétní obrysy. Některé z nich vypátrají noviny , ale jak by řekla Božena Tlučhořová (Jiří Lábus): „Stejně už to všude visí “. :-) Do éteru a na velkoplošné LED obrazovky několika měst je vypuštěn i televizní spot , hosté se těší  , svěřují se novinám časopisům  a tenhle Gala vlak už nabírá vysokou rychlost. Kapela si od zkoušení nového repertoáru odskočí odehrát společenský večer do Smetanova domu v Litomyšli a speciální koncert do Brna , kde před tisícovkou posluchačů na Výstavišti dá k dobru své největší pecky a nabídne i dva své tradiční hvězdné spoluúčinkující, Leonu Machálkovou Josefa Laufera . Po návratu Piráti zjišťují, že pardubický Galakoncert je již vyprodán, domovské publikum však stihnou potěšit ještě předtím. Přijali totiž nabídku zahrát bez nároku na honorář na charitativním „Koncertě pro Rebeku“, jehož výtěžek poputuje holčičce s nemocí motýlích křídel. A protože tato akce má opravdu smysl a účinkovali na ní i v minulosti, Jiří se nabídne tatínkovi Rebeky pomoci s celým večerem. Zvuk a světla tedy obstará technika PIRATE SWING Bandu, stejně tak produkci a moderace se ujme další Jiřím oslovená kamarádka – Jolana Voldánová. K této „Partě rozehrané“ se připojil i Michal Hrůza s kapelou… a byl to skvělý večer! Sál Kongresového centra byl plný do posledního místečka, na Rebeku se vybralo téměř 90.000,– a všichni si to náramně užili !

Teď už však alou soustředit se na přípravy Galakoncertů! Vysílá o nich televize rozhlas , píší noviny … tak ať si neuřízneme ostudu, tím spíš, že televize věnuje zvýšený zájem kapele  obecně! Podzimní zkoušení zatím největšího množství nových aranží probíhá na etapy – tu Janou Koubkovou a Bohoušem Josefem , o týden později s chlapci z kapely Monkey Business – Matějem Ruppertem a Ondřejem Brouskem . To vše pod dohledem televizních kamer . Pirátům a jejich hostům společně vznikají pod rukama zajímavé kousky  a fanoušky o vývoji pravidelně ve svých reportážích informuje i televize . Taková spousta práce se prostě musí zúročit! A taky jo: už je vyprodán i královéhradecký koncert, Piráti mají radost a neočekávaně tedy navyšují kapacitu sálu! Tak a teď už to jen dramaturgicky poskládat, napsat průvodní slovo, pořešit techniku, televizi a rozhlas (kteří se také nově zúčastní) a držet si pěsti v rámci show, ještě ambicióznější a větší než kdykoli předtím. Proč?

Oslava půl dekády konání Galakoncertů, to už chce něco extra“, shodli se v roce 2017 swingoví Piráti. Plán zahrnoval poprvé dva odlišné pořady s dvěma různými sadami hostů (a tedy různým repertoárem) pro dvě různá města, rozšíření tělesa o perkusionistu, dosud nejrozmáchlejší p.r. a promo, hvězdné moderátory jež koncerty uvedou, televizní záznam obou představení a odvysílání Gala i v rozhlase, dosud neviděné speciální efekty a v neposlední řadě skladbu, jednorázově nacvičenou jako speciální poděkování Gala-publiku za pětiletou přízeň. Ta je pro kapelu samozřejmě velkým závazkem, proto každý rok přichází s něčím novým, jakkoli návštěvníci koncertů a recenzenti rok co rok tvrdí, že „tohle se bude už překonávat těžko“.  Plán to byl velkolepý, k jeho realizaci však vedla velmi dlouhá a  trnitá cesta. Poprvé přípravy a vyjednávání trvaly prakticky celý rok, poprvé bylo třeba napsat a nacvičit desítky (!) nových swingových aranží rocku a popu, poprvé se vše stíhalo jen tak tak… a poprvé bylo beznadějně vyprodáno čtvrt roku dopředu a díky obrovskému zájmu se navyšovala kapacita obou sálů. První ze „dnů D“ byl zároveň prvním dnem měsíce prosince. Pardubický Dům hudby doslova praskal ve švech a lehnou nervozitu, resp, zodpovědnost účinkujících násobily i kamery televizního štábu. Úderem sedmé světla potemněla a z reproduktorů se živě přes stream ozvaly hlasy moderátorů večera – Spejbla a Hurvínka. Poté, co Spejbl pochopil, co znamená „streamovat“, popřály obě legendy publiku „čarokrásný večer ve společnosti nádherných tónů“ varhanní intro uvedlo speciální otevírací číslo s historicky prvním Ševčíkovým sólem na křídlo – swingizaci podrobenou píseň George Michaela „Faith“ (česky „víra“). Její zařazení bylo symbolické – jednak se jednalo o zmiňované poděkování publiku za  5 let víry v PIRATE SWING Band a vysokou návštěvnost, druhak i poctu loni o Vánocích náhle zesnuvšímu autorovi písně, a to včetně speciálního kostýmu (přesné kopie  Georgeova outfitu z videoklipu hitu). Ostatně velkou poklonu této legendě později vysekli i speciální hosté večera. Nástup prvního z nich, Matěje Rupperta (takto frontmana kapely Monkey Business) na pódium byl však jiný. Šokující. Jindy rozevlátý rocker vstoupil na pódium v perfektně padnoucím smokingu s motýlkem a publikum si podmanil během pouhých několika minut. Nastává se často, aby potlesk vestoje nastal už dvacet minut po začátku koncertu. V tomto případě šlo ale o jev naprosto zasloužený, neb Matěj svůj blok s Piráty otevřel swingovým standardem „Mack The Knife “, avšak s vlastním německým textem. Ten prý dokonce napsal cestou v autě… a to řídil! :-) S velkým bandem za zády byl Matěj na pódiu jako doma, jakkoli další dvě skladby byly i tak velkým riskem. Po čertech těžká balada „One More Try “ a pop hymna „Everything She Wants “, obě právě z pera George Michaela byly v rámci swing proměny nejistou sázkou. Kapela i Matěj však tyto notoricky známé skladby dokázali přetavit v něco neuvěřitelného. Již druhé standing ovation toho bylo jasným důkazem, a to publikum čekala ještě swingová aranž pecky „Intercooler “, právě od Matějových domovských Monkey Business.

„Závidím Pirátům fantastické publikum. I oni jsou vynikající,“ vysekl zpěvák Monkey Business poklonu východočeské swingové partičce, která v Domě hudby podala obdivuhodný výkon.“, napsaly v recenzi představení později noviny. A to jsme prosím pěkně teprve v polovině prvního koncertu. Hned po přestávce pódium obsadil druhý speciální (a taktéž „Monkey Business“) host – herec divadla Na Vinohradech a virtuózní klavírista Ondřej Brousek. Za doprovodu Pirátů si střihl mj. melodii ze seriálu „Návštěvníci “ Karla Svobody, či onen několikráte zde zmiňovaný „Star Wars Imperial March“ z Hvězdných válek. Následoval druhý (a nikoli poslední) potlesk večera vestoje.

Večer však patřil především kapele samotné, ta jednou dojímala, poté zase bavila. Bouřlivý aplaus sklidily i další novinky – swingově pojatá popová klasika hvězdy 80. let Sandry „Everlasting Love“(v závěru zapojující i publikum, v rámci výletu do éry baroka a tuzemského rocku) nebo druhá pirátská pocta Georgi Michaelovi, „Kissing A Fool“.

Hlasité výbuchy smíchu při stand-upech frontmana Jiřího Ševčíka mezi písněmi střídaly slzy dojetí, vše šlo ráz naráz a v nově pojaté dramaturgii „tahu na branku“ vše bezpečně směřovalo k velkému finále. Tím bylo (opět prvně) zařazení vánočně laděné skladby. Ševčík nejprve s pianistou Radkem Škeříkem publiku nabídli interpretaci celé Rybovy České mše vánoční ve dvou hudebnících (a téměř celé Kyrie také odzpívali!), tím si však připravili půdu pro skutečný vrchol – novinkovou swing aranž vánoční klasiky dua Wham! – „Last Christmas“. „Zdravá umanutost Jiřího Ševčíka“ (jak napsala MF Dnes) přinesla publiku i dosud neviděný efekt – v Sukově síni Domu hudby ten večer sněžilo ! Technické řešení této kratochvíle bylo po čertech složité a drahé, Jiří se však nevzdal a vše klaplo na jedničku. Sníh ve filharmonickém sále vzbudil rozruch nejen na místě, ale i druhý den v médiích. :-) Zaslouženě. Piráti tedy dluží svému věrnému publiku omluvu – za koncertní „aerobic“, tedy neustálé vstávání na další potlesk, k němuž přispěl i Ševčíkův apel na poslance Parlamentu v sále, aby byl přijat zákon, podle nějž by místo Mikuláše od nynějška měl dětem nadělovat dárky Karel Gott (jehož gloriola a božskost již dosáhly absolutnosti) a při vyslovení jeho božského jména na veřejnosti by všichni měli automaticky povstat. Co myslíte, vstávalo publikum? To si pište, v čele s primátorem Pardubic! :-)

Nejsilnější zážitek večera Life On Mars…za jeho dechberoucí podání, které pro mě předčilo originál a způsobilo srdeční rezonanci doznívající ještě ve čtyři ráno“, zněl jeden ze vzkazů fanoušků kapele. Další psal „Už vyhlížím lístky na GALA 2018. P.S. Pocta Davidu Bowiemu - Life on Mars mě naprosto odrovnala…“. Třetí se svěřil: „Díky za zážitek. Nevím proč, ale ráno jsem si při chystání do práce najednou začal notovat "I gotta have faith, faith, faith". Víra tedy v Pardubicích přinesla své ovoce  a publiku daly za pravdu i následné recenze v tisku (zde , zde  a nejobsáhleji zde ).

O pět dní později se však do Gala měl obléci královéhradecký Aldis. Jako každoročně technicky nepoměrně složitější úkol – sál v „Las Vegas“ úpravě (kulaté stoly po osmi, ubrusy, svíčky, občerstvení a lightsticky pro každého v publiku), speciální scénografie, o mnoho obsáhlejší zvuková a světelná aparatura, používání opony, regulérní televizní štáb… a téměř trojnásobný počet diváků, jež způsobilo navýšení kapacity sálu, příjemně vynucené velkým zájmem o vstupenky. „Kdo nebyl na Gala v Hradci, jako by nebyl“, zaznělo později v televizní reportáži z koncertu. A tak to na místě i vypadalo. Davy. Avšak ouha! Hlavní host koncertu – první dáma československého jazzu Jana Koubková pár hodin před koncertem zavolala, že je nemocná a nepřijede. A je to tady, jako v textu jedná ze skladeb, nacvičených právě s Janou Koubkovou: „Nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní“! Zpět do střehu! Jiří Ševčík tedy žhaví telefony – závazek k věrnému publiku mu ani nedovoluje konat jinak. V exponovaném adventním období sehnat hvězdu srovnatelných parametrů je (opět) umanutě bláhové, avšak… povedlo se!  Doslova na poslední chvíli Jiřího nabídku na hostování s Piráty přijala muzikálová diva, Evita a Edith Piaf v jedné osobě, Radka Fišarová. Ta publikum přikovala k sedačkám  písněmi zmiňované francouzské šansoniérky, vlastní tvorbou a především procítěným podáním skladeb za doprovodu pianisty Ondřeje Kabrny a akordeonisty Saši Yasinskiho. Potlesk vestoje, květiny a koncert pokračuje!

„Living On My Own“ Freddieho Mercuryho na úvod druhé poloviny… a je tu další host, rocker tělem i duší Bohouš Josef. Věren své reputaci svůj blok s Piráty otevírá swing aranží vlastní skladby „Samba v kapkách deště “. Stejně jako Matěji Ruppertovi mu big band za zády svědčí náramně, a to i když se v dalších skladbách také vydá na „neprobádané území“. Aranžér Pirátů Radek Škeřík totiž na Bohoušovo přání do swingu přepracoval jednak flák Ozzyho Osbournea „Mama I’m Coming Home “ (!) a beatlesovskou klasiku „Eleanor Rigby “. Víc už se Bohouš blýsknout nemůže, zdálo se v oné chvíli večera. Chyba lávky. Závěr jeho série, „Píseň krále Heroda “ z rockové opery Jesus Christ Superstar spolehlivě zvedla ze sedadel i toho nejlínějšího diváka. Vivat Bohouš!

A teď jsou zase na řadě Piráti a Jirka sami. Rap v „Rock DJ“, pecce Robbieho Williamse, stálice jako „Supreme“ či „Wonderwall“ (Oasis), „To Love Somebody“ se stovkami světélek  od mobilů a lightsticků v sále, unijní úlitba kancléřce Merkelové - v němčině zpívaná „Babicka“, rozjásaný „Kačerov“, swingem k nepoznání proměněná medley Gottových hitů (ano, i v Hradci lidé poctivě vstávali při vyslovení jeho jména), hymnické poselství v „All You Need Is Love“, či poděkování přátelům kapely prostřednictvím queenovky „Friends Will Be Friends“. Vše klape a teď už jen, jak vyjde sněžení. Rybovka se v Aldisu  dočkala ještě bouřlivějšího ohlasu než v Pardubicích a stejně tak i navazující „Last Christmas“. Tentokrát technici zasněžili podstatně více, notové pulty celé kapely, nástroje a celé pódium pokryla poctivá dvoucentimetrová sněhová peřina! Pohotový lyžař mohl klidně na pódiu běžkovat. :-)

Ale to už se zase tleskalo vestoje, předávaly se květiny, bouchala konfetová děla a v nejednom oku se zalesklo. Pro tento rok je to za námi, dali jsme do toho všechno, tak snad se vám to líbilo, říkali si v duchu všichni Piráti. Na druhý den se ukázalo, že nejspíše ano, alespoň soudě dle odezvy v TV reportáži   mediálních recenzích koncertů :

Galakoncerty Pirátů byly zkrátka nezapomenutelným zážitkem, šlo o nevídanou show. Jiří Ševčík je jeden z nejlepších, bylo vidět, kdo tady vládne swingu!“ (TV1).

Toto těleso dává swingu úplně nový rozměr, Ševčík se dlouhodobě snaží dokázat, že swing není „hudba pro starý“ a opět se mu to podařilo. Dlouhotrvající potlesk vestoje publika různých věkových kategorií toho ostatně byl důkazem.“ (Deník)

Před swingovými Piráty je třeba smeknout, jejich výlet do swingových vod s charismatickým frontmanem Jiřím Ševčíkem byl letos mimořádně povedený!“ (Týdeník Pernštejn)

Swingoví „Piráti“ vedení Jiřím Ševčíkem opět potvrdili, proč jsou na naší hudební scéně výjimečným tělesem, které stojí za pozornost i světovým médiím a osobnostem z branže.“ (Pardubice živě)

Děkujeme moc a příští rok to znovu rozjedeme!

2018

Inu, rozjezd dvoutisícího osmnáctého byl poměrně svižný, jakkoli to v lednu zvenčí tak vůbec  nevypadalo. Krátce po Silvestru byl odvysílán televizní záznam  nedávných Galakoncertů 2017, pár týdnů poté „Piráti“ spolu s Petrou Janů  rádi opět přispěli k lesku pardubického kulturního života svým speciálním setem s nově nacvičeným tanečním repertoárem a kostýmy na Reprezentačním plese města . I čtvrtý ročník pardubického ekvivalentu Plesu v Opeře (akce se tradičně koná v prostorách nádherného Východočeského divadla, sedadla vždy jednou za rok nahradí stoly a tančí se na jevišti) se vydařil náramně, kapela (a především její frontman a teď i producent Jiří Ševčík) však začínali mít vysoce napilno s britským projektem, na němž pracovali již téměř rok. Současně však bylo třeba naplánovat Galakoncerty pro rok 2018, jednání se tedy rozběhla naplno. Po Jiřího schůzce s jedním z duchovních otců legendárního pořadu „Možná přijde i kouzelník“ Jiřím Lábusem  bylo jasné, jakým směrem se dramaturgie připravovaných představení PIRATE SWING Bandu bude ubírat. Ano, půjde o malou reminiscenci zlatých časů televizní zábavy, Jiřímu Lábusovi se ona myšlenka líbí (ostatně s Piráty již spolupracoval na albu PLAYLIST, kde vystřihl scénku v roli Rumburaka) a sám nabízí zainteresování druhé poloviny legendárního tandemu – Oldřicha Kaisera. Ševčík se poté schází i s dalším zamýšleným hostem, který navíc v Kouzelníkovi též vystupoval – Ivanem Mládkem . I on souhlasí a spolu s Jiřím vymýšlejí něco, co od něj posluchači a diváci ještě nikdy neviděli a asi už ani neuvidí. Aranžér Radek Škeřík ještě navrhuje do Mládkova bloku včlenit i dvacetičlenný dětský pěvecký sbor, program tedy bobtná zatím nejvíce v historii kapely. Poctu slavnému TV pořadu je v plánu dramaturgicky vyšperkovat i číslem, jež kdysi na obrazovce proslavil Jiří Korn s Naďou Kovalinkovou, duetem „Ne, maestro“, jehož houslového partu se má zhostit vycházející hvězda klasické hudby, Sára Schumová. Stejně tak budou totožné první a poslední píseň večera – „Svět se točí“ a „Tak my už jdeme do finále“… a aby vše mělo ten pravý „kouzelníkovský“ lesk, rozhodl se Jiří angažovat navrch i dvacítku mažoretek. „Ten Ševčík se už úplně zbláznil“, budou si nejspíš říkat lidé. To se v prosinci vlastně i stane, jakkoli prvotní šok publika (celkem se na pódiu tentokrát objeví přes šedesát (!) účinkujících) posléze vystřídá nadšení. Vše tedy do puntíku připraveno už teď, na jaře… avšak ouha. Volá Jiří Lábus, on ani Oldřich Kaiser se představení nakonec nebudou moci zúčastnit, nový ferman jejich divadel hovoří jasně. Projektu ale dávají požehnání, drží pardubickým swingařům pěsti a to je to hlavní.

Pokud to vypadá, že Piráti začátkem roku zažívali jakýsi hloubavý kreativní klid právě na přípravy Galakoncertů, obrovská chyba lávky! Výše popsané se dělo tajně, pod povrchem, stejně jako doposud největší projekt, do kterého se kdy kapela zakousla a jež Jiřímu dal právo říkat si „producent“. I vám, milí čtenáři však onen projekt odhalíme až za chvíli, v časové ose roku 2018 má ještě svůj čas. Aktuálně totiž kapelu nacházíme na pódiích významných společenských akcí, namátkou – počátkem března zdobí slavnostní společenský večer University Karlovy v reprezentačních prostorách na pražských Vinohradech, spolu se speciálním hostem Petrem Vondráčkem  vystupuje jako vrchol festivalu „Sodomkovo Vysoké Mýto“ a do svého CV si připisuje velikou čest a další „pirátsky dobyté“ cenné území – byla oslovena ke koncertování v rámci vysoce prestižního festivalu Smetanova Litomyšl . Speciální „best-of“ program posluchače festivalu v Litomyšli nadchne, přídavky ukončí až striktní časový limit pořadatelů, zbývající program je pečlivě naplánován. Se stejnou až mravenčí péčí se kousek po kousku začíná rýsovat onen tajemný projekt, jímž vás už drahnou chvíli napínám. Dovolíte-li mi nutný skok v čase, následující příběh uvnitř příběhu započal už na jaře 2017.

Jiří náhodou zjistil, že na Facebook se přidal legendární Eddie Howell. Velká hvězda 70. a 80. let, v jeho doprovodné kapele hrál na bicí Phil Collins a na kytaru Gary Moore, kalil s Ozzym, znal s Leonardem Bernsteinem, atd., atd., zkrátka živoucí historie rock n‘ rollu s hity v Británii i v USA. Ale především velký kámoš Freddieho Mercuryho, s nímž (a Brianem Mayem) v roce 1976 natočili skladbu „Man From Manhattan “ (Muž z Manhattanu). Ta ihned po vydání vystřelila do hitparád („Pokud tohle nebude hit, žaluj Warner Brothers“, řekl tehdy Eddiemu Mercury), avšak ihned po vydání přišlo anonymní udání, že najatý studiový baskytarista nedisponoval britským pracovním povolením, nahrávka tedy vznikla nelegálně a je nutné ji z trhu stáhnout. To zmínění Warner Brothers skutečně udělali a následujících 42 let byla skladba takzvaně „v trezoru“, byť jako tajemný klenot pokoutně kolovala mezi fanoušky v otřesné technické kvalitě na kazetách a její autor Eddie Howelll se o ni s Warnery navíc soudil. Soud však poměrně nedávno vyhrál a píseň by tedy mohla po dvaačtyřiceti letech ožít a oficiálně spatřit světlo světa v plném lesku. Aspoň tak si to Jiří vysnil. Oslovil tedy Eddieho s nápadem, natočit píseň znovu v úplně novém (a velmi odlišném, ála James Bond) hudebním aranžmá Pirátů a symfoňáku s tím, že z původní nahrávky by byly použity pouze vokály a kytara Briana Maye. Eddie se vyjádřil, že to prý zní zajímavě, jakkoli Jiří netušil, že se o píseň (na níž Eddie vlastní práva i onu archivní nahrávku)  již zajímaly desítky podstatně slavnějších interpretů a kapel. Jako šoubyznysem protřelý bard si Eddie neopomněl Piráty řádně prolustrovat, poslechl si veškerou jejich tvorbu, shlédl veškerá dostupná videa a… světe div se, souhlasil! Jiří byl jak v Jiříkově vidění, protože pokud se tohle povede, PIRATE SWING Band se stane jedinou kapelou (kromě Queen) v historii pop—music, na jejíž nahrávce oficiálně zpívá Freddie Mercury a na kytaru hraje Brian May! Velká věc! A ta si žádá velkou odvahu a žádné limity! Proto se Jiří osmělí oslovit další legendu – jednoho z nej producentů světa, Mika Morana , jež autorsky a producentsky stál např. za Mercuryho albem “Barcelona “ (ten dirigent s neonovou takovou ve videu je právě Mike:-), či jeho dalšími sólovými nahrávkami jako „Great Pretender “ nebo „Time “, stejně jako za alby Davida Bowieho, George Harrisona, Paula McCartneyho, Ozzyho Osbournea, Roda Stewarta, George Michaela, Eltona Johna a mnoha, mnoha dalších. Poté, co Mikovi vyjeví svůj záměr, ten představte si – souhlasí!!! Frontman / producent Pirátů totiž navrhuje časově sladit vydání výsledného nosiče s premiérou blockbusteru o Freddiem od 20th Century Fox, filmu „Bohemian Rhapsody“, zainteresovat tedy oficiálně Queen a právě její nadaci proti AIDS, „Mercury Phoenix Trust “ věnovat celý výtěžek z prodeje CD. Jednání s Mikem a následně i s nadací a skupinou samotnou dopadla na jedničku, Queen sami nabídli opulentní premiéry nově vzniklé nahrávky: jednak v září v Montreux (kde Queen točili svá alba a kde Mercury žil) a druhak i britskou premiéru v Mablethorpe v říjnu a možná i listopadovou v Las Vegas. Uff… budeme světoví (možná)! Celý plán se podařilo v květnu vypátrat tisku internetovým médiím , končí tedy legrace. Teď je to buď anebo, není už cesty zpět. Velký úspěch nebo obrovská ostuda. Interně se Jiří v tomto momentě práce na projektu spíše malověrně kloní k druhé možnosti, vyvstaly totiž nečekané problémy. Ukázalo se že Eddie sice vlastní autorská práva i nahrávku, nikoli však již  práva publishingová. Ta se dělí mezi vydavatelství Chrysalis records a již zmiňované Warner Brothers (a to už vůbec nemluvím o složitosti celé věci ve vztahu k tuzemským organizacím OSA a Intergram). Jednání s kalifornskou centrálou WB a o nic menším gigantem Chrysalis byla pro Jiřího křtem ohněm v té opravdu nejvyšší světové lize. Již v tomto momentě se kolem projektu strhl velký poprask i mezinárodně, prostor na jakoukoli chybu byl tedy nulový. Pokud by Ševčík coby producent totiž cokoli opomněl, hrozí mu velmi tučné sankce a možná i vězení. K tomu přičtěme vše již bedlivě sledující management Queen… a k obrovskému stresu a nespavosti je jen krůček. Ten byl vykonán okamžitě, naštěstí (byť s obrovským vypětím – takovéto projekty manažersky běžně pokrývají desítky profesionálů, Jiří je na to ale zcela sám) se věci konečně začaly hýbat i v reálu. Fáze jedna: exportovat separované stopy nahrávky z původního magnetického pásu z roku 1976 v nejlepším studiu světa – londýnském Abbey Road (není levné, věřte mi). Fáze dvě: natočení PIRATE SWING Bandu ve studiu v Hradci Králové (dopravit kapelu do Británie do studia je rozpočtový nesmysl). Fáze tři: s v Hradci natočeným materiálem Jiří odletí za Mikem Moranem do Británie, kde bude přitočen symfonický orchestr (celkem 32 nástrojů, včetně např. originálních hammondek, harfy, celesty či ukulele) a celá nahrávka dostane finální tvář ve smyslu mixu a masteringu. Fáze čtyři: výroba a doufání, že se vše na světovou premiéru první víkend v září stihne. Naplánované to zní poměrně jednoduše, opak však byl pravdou. Zatímco média  již čile o „Man From Manhattan 2018informují , kapela se teprve chystá do studia, natočit svou část nahrávky. Eddie hodlá na vše dohlédnout, přilétá tedy na pardubické letiště, tam ho s cedulí s jeho jménem  již čeká Jiří a den nato společně s Piráty a dalším dozorem v podobě Freddieho letitého osobního tajemníka Petera Freestonea  obsazují SoundArt studio. Třetím dohlížitelem se stávají televizní kamery a na místě  (kromě nahrávky samotné  vznikne i několik TV reportáží (mrkněte zde , zde zde ). Hned další den si Eddie prohlédne Pardubice, sejde se s primátorem města Martinem Charvátem , jemuž se projekt zalíbí natolik, že ho město právě ústy pana primátora oficiálně podpoří… Máme radost!

Ne dlouho, i když z jiného důvodu. Eddie odlétá domů , média  lačně vyhlížejí  výsledek   Ševčíkova a Eddieho snažení , ale hned v úvodu fáze dvě (Británie) nastává problém. Zaprvé je Jiřímu na letišti zabavena polovina kufru (což ale později povede k nezapomenutelnému zážitku v Británii, vydržte) a druhak (a především) let je o několik hodin opožděn (pomíjím, že letiště bůhvíproč zrovna zrušilo kuřárnu a nešla wi-fi). Radost z faktu, že sám slovutný Mike Moran Jiřímu nabídl odvoz z letiště do studia (ze Stanstedu do Princes Risborough, kde se nachází studio, je to cca 150 Km) se mění v paniku. Jedna z nejlegendárnějších osobnost světového šoubyznysu bude čekat v noci několik dalších hodin na letišti? No super. V zadince bych se viděl (říká si Jiří). Po omluvě za zpoždění následuje cestou z letiště v Mikově Land-Roveru velmi zajímavá diskuse o hudbě, začínající u George Michaela (Mike: „Moc talentovanej kluk, dělali jsme spolu například Somebody To Love  v rámci koncertu k uctění Fredieho památky“ – ano ten vlasáč za klávesami je Mike a jeho je i aranž s gospelovým sborem) a končící například u Jiřího oblíbence Jamieho Culluma (Mike: „Jo, dobrej kámoš, bydlí u nás ve vesnici, asi 400 metrů od místa, kde budeš bydlet ty“). No ty vole, chtělo by se říct. A stejnou nespisovnou větu zopakovat při příjezdu na místo ubytování. No ubytování… spíš rezidence! Mike Jiřího kolem třetí ranní vysadil před viktoriánským hradem ze 13. století … na úžas ale není čas, za pět hodin nástup ve studiu! Jiří toho vzrušením moc nenaspí a kolena se mu vzápětí budou podlamovat znovu. Po příjezdu do studia začíná mít pocit, že není hoden tam být, všechny ty Zlaté desky na zdech chlapce z Pardubic zašlapávají do země. Odvahu, Jiří, odvahu. Mike a jeho nahrávací inženýr Adam předvedou hned první den magii v praxi. Neuvěřitelně vybavené studio  (kde vznikaly nejlegendárnější nahrávky a alba historie) 8. července 2018, po Rodu Stewartovi hostí Ševčíka z Pirátů . Neuvěřitelné. Sedět za křídlem Steinway, na nějž hráli Mercury, Bowie či McCartney, zažít chvíle kdy Jiřím navrhovaná harfa (a další nástroje a aranžérské finesy) není problém, stejně jako originální varhany Hammond (Mike: „Na ty jsem hrál naposled myslím s Led Zeppelin“), neuvěřitelní britští muzikanti a téměř vše natočené „na první dobrou“ a spolupráce sobě rovných (jak ji nazval Mike) jsou neuvěřitelnou školou a poctou zároveň. Nečekaným bonusem se stal fakt, že Mike se nakonec navíc sám zhostil všech klávesových partů na nahrávce Pirátů! Tak složitý projekt, překlenující v čase 42 let však vyžaduje mnoho času. Po několika dnech ve studiu na poslední frekvenci přijíždí i Eddie. Jiřího idea prodlouženého mixu skladby (na CD by měly být alespoň čtyři tracky) vypadá následovně: píseň by v této verzi měla znít více „filmově“ a obsahovat odpovídající intro, namluvené v italštině. Jelikož se jedná o píseň inspirovanou romány Maria Puza o mafiánovi, který se svěřuje ženě svého srdce, že žije dvojím životem a doufá, že ho nezavrhne, jeví se to jako životaschopná idea. Eddie ihned hlásí, že onen Jiřím připravený italský text trénoval se servírkou v italské restauraci, mezitím se ale ukáže, že Mike mluví plynně italsky a má i patřičný témbr. Sám však vzápětí navrhuje ještě lepší řešení: „Znám u nás ve vesnici z hostince jednoho chlápka, je to prý rodilý Ital a jmenuje se Gianni, zkusím mu říct“, navrhuje Mike. Tuto větu si prosím zapamatujte, Gianni ještě v příběhu sehraje zásadní roli.

Vím, je to již druhý odkaz na něco, co teprve přijde – teď ale pointa toho prvního. Poté co Jiřímu na letišti zabavili prakticky všechny hygienické potřeby (a tři dny si v rámci hygieny po celodenní práci ve studiu musel vystačit jen s malými ampulkami šamponu a zubní pasty v pokoji) se na jeho neoholenou tvář již Mike Moran zřejmě nemůže dívat, nabízí mu tedy, že ho sveze do místního Tesca, aby si zabavené věci mohl nakoupit. Dává Jiřímu vybrat, zdali pojedou Land-Roverem nebo Porsche a jelikož vedro 2018 panuje i na anglickém venkově, volba je jasná. Cestou si Jiří pomyslí, že když před dvaceti lety psal na Konzervatoři diplomku právě o albu „Barcelona“ (jež Mike s Freddiem napsal a produkoval), těžko by ho napadlo, že ho jednou právě Mike Moran poveze do Tesca. Mike se tomu směje. Dlouho. Hladce oholen se pak Jiří přidává k Eddiemu a Mikovi před televizními kameram i, reportáž o vznikající novince s Freddieho hlasem a pirátskými žesti z České republiky přijela natočit britská televize. Mike si poté před kameru sedne ještě jednou, na Jiřího přání natočí videozdravici  (zapněte si české titulky) pro fanoušky Pirátů i legendárních Queen. Na rozloučenou mu podepisuje i booklet  alba „Barcelona“ a veze ho na letiště. Při loučení se o Jiřího pokouší dojetí, uplynulé dny byly bez diskuse nejúžasnější muzikantskou i lidskou zkušeností jeho dosavadního života. Téměř v slzách Mikovi „vyhrožuje“, že Piráti s ním v budoucnu stvoří celé album. „Klidně, kamaráde“, reaguje Mike. „Sbohem Británie, jsem zvědav, jak to dopadne s Giannim“, myslí si Ševčík.

E-maily Mika Morana mívají obvykle asi pět slov. Hned po příletu zpět do Pardubic však Jiří ve své schránce nachází téměř dvoustránkový (!) nadšený e-mail právě od Mika a při jeho čtení nestačí lapat po dechu. Takže: Gianni nejenže je rodilým Italem, ale pochází dokonce ze Sicílie. V 70. letech (do nichž je děj písně zasazen) navíc žil v New Yorku (kde se příběh písně odehrává) a držte se – pracoval tam tehdy pro bratry Gambini, což byla v té době nejvýznamnější mafiánská rodina celých Států. Měl samozřejmě i svoji mafiánskou přezdívku – Johnny Two Times, protože vše opakoval dvakrát, aby ho každý pochopil. Na naší nahrávce tedy máme opravdového, téměř osmdesátiletého italského mafiána! Studiového inženýra Adama naštěstí Gianniho napadlo při natáčení vyfotit a vzhledem se tedy nezapřel. Jak si asi vzpomínáte, bylo 32 stupňů, nicméně Gianni dorazil do studia v perfektně padnoucím ručně šitém italském obleku a s kravatou. Tu fotku jsme prostě nemohli do bookletu nedat. A jestli šel z Gianniho strach vizuálně, nebylo to nic proti jeho hlasu. Pusťte si onu prodlouženou verzi  a myslím, že mráz po zádech půjde i vám. Grazie, Gianni!

Fáze čtyři: postprodukce a tvorba obalu! Jiřího nápad s dřevěným vzhledem (ála humidor)  exkluzivního, ručně vyráběného postříbřeného boxu se u grafika Martina Doška (díky moc, Martine) setkává s nadšením, stejně jako idea o částečně průhledném disku s panoramatem Manhattanu, kdy měsíc nad městem je zároveň mafiánskou kuličkou v ruletě osudu (umístěnou pod diskem). To by ale nebyl Jiří, aby i toto balení nevyšperkoval ještě něčím dalším. Když sedmdesátky a New York a mafiáni, tak komiks!  S kreslířem Lukášem Fibrichem tedy dal dohromady speciální komiksový plakát s příběhem písně (hlášky v bublinách jsou výlučně citacemi z textu písně), kde kromě Eddieho jako hlavní postavy vystupuje i Freddie Mercury a Brian May. Ten v závěru komiksu, jež je složen v balení CD, Eddieho zastřelí.   V reálu se však skutečný Brian May k projektu postavil o poznání mileji. Ihned po dokončení výsledné nahrávky přišel striktní zákaz ji komukoli posílat, s výjimkou managera Queen Jima Beache a právě Briana Maye. Ten (ač by vůbec nemusel) poslal dokonce děkovný mail s uznáním, začínalo to tedy vypadat na úspěch! Ale brzděme, CD je teprve ve výrobě. O projektu  se už ale (mediálně i jinak) v tu dobu mluví ve velkém! Fanoušci Queen se na internetu předhánějí ve spekulacích, jaké to celé bude a hromadně předobjednávají výsledek téměř dva roky trvající dřiny. Ostatně jde o po desítkách let „novou“ skladbu s Freddieho hlasem. O Giannim nemluvě. To si samozřejmě uvědomují i Queen, na světovou premiéru nahrávky tedy láká oficiální web Queen Freddieho Mercuryho .

Začátek září - Jiří opět míří na letiště, tentokráte směr Ženeva, resp. Montreux. Právě v tomto krásném městě (Piráti tam pro Queen zahráli  v roce 2011, vzpomínáte?) se má odehrát světová premiéra Man From Manhattan 2018, PIRATE SWING Band feat. Freddie Mercury & Brian May, produced by Mike Moran“. Wow. Takhle se to oficiálně jmenuje a fakt se stáváme jedinou kapelou na světě krom Queen, na jejíž nahrávce zpívá Freddie a hraje Brian. No ty vole.

Laskavý čtenář nechť promine mé pohnutí, ale je to jako ve snu. Queen si na přípravě světové premiéry dali opravdu záležet . Uspořádali ji na ikonickém místě, a to sice v místním Casinu, které kdysi po koncertě Franka Zappy zachvátil požár a od něho chytlo celé město (právě o této události vypráví text ikonického hitu Deep Purple „Smoke On The Water “) a současně se v budově nachází i Mountain studios, kde natáčeli snad všichni, kdo kdy něco znamenali - od Queen, přes Rolling Stones až třeba po Michaela Jacksona či Davida Bowieho. Premiéru uvedl oficiální životopisec Queen Jim Jenkins a spolu s Jiřím na pódiu dychtivému publiku, složenému z vybraných novinářů a VIP z celého světa, poprvé skladbu přehráli. Náklad CD pro Švýcarsko, se v jediném kamenném Queen obchodě na světě vyprodal za pouhé jedno dopoledne  (!) a Jiří podepsal zatím nejvíc CD ve svém životě. Ještě větší mazec se bude konat na britské premiéře za měsíc, ale nepředbíhejme. Doma v České republice se mezitím projektu již podruhé věnuje ČT24  a ČTArt a padá rozhodnutí: jsme česká kapela, nepokřtíme to ve Švýcarsku, ani v Británii, ale v rámci našich letošních Galakoncertů v prosinci. V televizním vysílání se už začíná objevovat propagační spot  ke Galakoncertům a vše je k jejich konání připraveno. Na zprávu, jež přišla ihned po premiéře ve Švýcarsku, však Piráti připraveni nejsou: poprvé jako česká kapela bodují s „Man From Manhattan 2018“ v hitparádách hned pěti zemí! A ne úplně nízko – v Británii do žebříčku nastupují na 57. příčce, ve francouzské hitparádě jim patří sedmatřicátá pozice. Čtyřiadvacátí jsou v Argentině, sedmí v Holandsku a rakouský žebříček je dokonce hostí na bronzové pozici! Na pardubický big band to není špatné, co říkáte? Do své nabídky v září nosič zahrnuje naráz hned sedmadvacet nejvýznamnějších světových internetových obchodů s hudbou (Amazon, iTunes, Tidal a mnohé další) a i tam se náš  „Manhattaňan“ těší neuvěřitelnému zájmu. Ve fyzické podobě exkluzivního „dřevěného“ boxu s vloženým plakátem, raritními fotografiemi a dalšími překvápky se (kromě oficiálních premiér a akcí Queen) objevuje pouze v pirátském e-shopu. Zájem je masivní, nesrovnatelný s ničím, co Piráti zažili doteď. Bůhvíproč, snad kvůli Giannimu, je největší počet zahraničních objednávek právě z Itálie.  V tisku se objevují první recenze(zde  nebo zde ) a Jiří je teď mediálně na roztrhání.   Ale to, co má přijít, předčí i jeho nejtoužebnější přání a představivost. Britská premiéra.

Mablethorpe, kongresové centrum u moře. Právě sem Queen naplánovali britskou premiéru  společného projektu s PIRATE SWING Bandem. Jiří je poprvé v životě ubytován luxusním obytném přívěsu  se třemi ložnicemi, dvěma koupelnami, kuchyní vybavenou líp než v jeho bytě a obývákem s obří televizí a krbem. Na jeho voucheru se skví sousloví „Queen guest“. Wow, to si nechá líbit! Na rozplývání se ale není moc času, „den D“ nastane zítra, v sobotu. Hned ráno přijíždí Eddie a po něm Mike, oba jsou nadšení (ale fakt!) z obalu, bookletu a celého balení CD. S Jiřím (ve slavnostním outfitu ) stěhují dvě obrovské bedny s cédéčky do sálu, kde se od dvou odehraje tiskovka. Pár už jich Jiří  zažil ale ono odpoledne si do svého výčtu nej zážitků připíše hned několik dalších. Postupně: na tiskovce  téměř dva tisíce novinářů a VIP. Wow. Uvádí ji opět legenda Jim Jenkins, jediný oficiální životopisec Queen (doporučuji Vám jeho knihu „Queen: Jak to začalo “, vyšla i v češtině), ale tentokrát je na pódiu plná sestava: Mike Moran, Jiří Ševčík a Eddie Howell. Popisují, jak to celé vznikalo, Jiří ukazuje obal a komiksový plakát , Mike vypráví o Giannim a poprvé na britské půdě zazní na velké aparatuře veřejně společné dílo. Standing ovation! „V tuto chvíli se začínají oficiálně v Británii prodávat CD a vy mě prosím následujte na autogramiádu“, povídá queenovská  produkční. „Jasný, podepíšu tak tři cédéčka jako obyčejně“, říká si Jiří. Ty stovky lidí, které cestou míjejí přece nemůžou čekat na podepsání „Man From Manhattan 2018“. A víte, že jo? Fronta přes tři bloky jak na Jacksona, nakonec autogramiáda  trvá hodinu a půl a všechny CD se prodají dokonce během pouhých třiceti minut. „Tak tohle si hochu dobře zapamatuj, bůhví jestli to ještě někdy zažiješ“, honí se Jiřímu hlavou. Teď už ví jistě, že tohle se celé HODNĚ POVEDLO. Nejen britská premiéra. 

Po návratu domů se Jiří Ševčík na čas opět stává mediálně velmi exponovanou osobou. S chválou přispěchá tuzemský fanklub Queen , Jiří je zván do televizních talk-show , Český rozhlas odvysílá českou radio premiéru „Man From Manhattan 2018“ , tisk (občas dokonce na titulní straně ) zaregistruje veliký mezinárodní úspěch a „humbuk“ kolem nového CD se tedy Jiří rozhodne zužitkovat – pozvat fanoušky na prosincové Galakoncerty s Ivanem Mládkem  a dalšími hosty. Ideální možnost dostává ve velmi příjemných hodinových „Záletech Aleny Zárybnické“ na vlnách Českého rozhlasu (celý pořad zde ), v novinách před televizními kamerami.  Účinkující hosté se sjíždějí do Pardubic na předgalakoncertní zkoušení s Piráty, Ivan Mládek ihned po příjezdu do zkušebny věnuje kapele dvě lahve whisky jako „zápisné“ a lehce vyděšeně sleduje čtyřicet účinkujících na pódiu – doposud nikdy totiž s jinou kapelou, než vlastním pětičlenným Banjo bandem nevystupoval. Zkoušení však běží jako na drátku, televize nechybí ani tam  a před kamerou přirozeně zazní i hrdá informace o křtu“Manhattaňana“  právě v rámci královéhradeckého Gala, jakkoli jsou oba východočeské koncerty už poměrně dlouho dopředu vyprodány. Piráti to však neberou na lehkou váhu, přízeň publika je závazek – dlouho se buduje a snadno ztrácí. Proto s pečlivostí jako každý rok nazkoušeli zbrusu nový program, tentokráte (ale to už víte) v „kouzelníkovském“ duchu a celý program je koncipován jako jakási „terapie humorem“, neb dle výzkumů se lidé aktuálně smějí jen cca 5 minut denně, zatímco v roce 1950 to ještě bylo minut dvacet. Několik skladeb se z tohoto modelu kontextově dosti vymyká, ale z dobrého důvodu, snad to diváci ocení…

Je 12.12., 18:30 a nervozita (nebo zodpovědnost?) v zákulisí hradeckého Aldisu je patrná. Počítejte se mnou: kromě sedmnáctičlenného PIRATE SWING Bandu se v zákulisí rozcvičuje dvacet mažoretek PM Stars a rozezpívává dvaadvacet dětí ze sboru Laděníčko i speciální utajený host, frontman nejlepšího evropského Queen revivalu, Michael Kluch a housle ladí Sára Schumová. Mezi tím vším běhají produkční, zvukaři a osvětlovači, dva televizní štáby a celý tento pitoreskní výjev ála Cirkus Humberto má jediný klidný ostrůvek. Tím je uprostřed zákulisní chodby v naprostém klidu postávající trojice mužů: Ivan Mládek v družném rozhovoru s kmotry (ke slavnostnímu křtu dnes připraveného) CD „Man From Manhattan 2018“ - Josefem Lauferem a Peterem Freestonem (Freddieho osobním tajemníkem). Úderem sedmé světla v sále pohasnou, bodový reflektor se rozsvítí na zavřenou rudou oponu a instrumentální „kouzelníkovská znělka“ (jež je ve skutečnosti swingovým standardem „Around The World“)  odstartuje šestý ročník koncertů „PIRATE SWING Band Gala“. Hned v úvodu se v rámci velkolepého ántré k Pirátům přidávají i mažoretky a Jiří ve společné „choreografii “(ano, frontman Pirátů byl na jejich tréninku a společně cvičili). Bouřlivý potlesk ihned v úvodu představení účinkující lehce uvolní, novinky jako „It’s Not Unusual“ (swing aranž písně Toma Jonese), francouzský šanson Charlese Aznavoura s českým textem kamaráda Pirátů básníka Pavla Cmírala či Bernsteinova West Side Story, zkombinovaná s Maroon 5 a Jacksonem, nebo mash-up Sandry, Ozzyho, Michala Davida, Mekyho Žbirky a songu Pošta v jediné skladbě… všechny tyto premiérové písně jsou přijaty velkým aplausem. To však není nic proti bouři, jíž rozpoutá hlavní host večera Ivan Mládek! Salvy smíchu vyvolá hned při svém příchodu na pódium větou: „No nedivte se tak pani, že jsem ještě naživu“. A právě onen smích, spolu s potleskem vestoje, provází celý blok pirátsky zaranžovaných Mládkových pecek se zapojením dětského sboru. Jako první jsou na programu Prachovské skály. Právě tato píseň však zazní nejdříve z 41 let starého záznamu v podání čtyřletého Jiřího Ševčíka, jež se posléze přizná, že Mládek je prapůvodním důvodem, proč se v dětství vůbec začal věnovat hudbě. Trocha dojetí a pojďme to rozbalit po pirátsku ! Následují „Do hlavy ne “, „Když je v Praze abnormální hic “ a „Mravenci v kredenci “, to vše prokládáno důkazy, proč je Mládek dodnes nepřekonaným matadorem pódiového humoru. Publikum uslzené smíchy aplauduje a Piráti vytasí překvapení pro Ivana – jeho píseň „Jez“, v acapella aranži ve stylu sester Havelkových. „To si nechám zahrát na pohřbu“, kontruje autor a spolu s kapelou a sborem spustí závěrečnou směs bloku i první poloviny koncertu „Černá hodinka/Rychlík jede do Prahy/Medvědi nevědí “.

Tu druhou Piráti otevřou velmi netypicky, jak to dosud nikdy neudělali. Na pouze bodovým reflektorem osvíceném podiu se po přestávce objeví toliko osamocen pianista, dirigent a aranžér v jedné osobě Radek Škeřík a začíná hrát jazzovou baladu. Po chvíli přichází Jiří Ševčík a za jeho doprovodu zpívá o tom, jak jsme my lidé ve skutečnosti křehcí, ve Stingem zkomponované nádheře jménem „Fragile“. Za jeho zády jeden po druhém ve tmě tiše a klidně nastupuje kapela, aby se po dvou sekundách ticha, následujících píseň a vystřídaných nadšeným potleskem, mohla k oběma hudebníkům připojit. Další posila přichází vzápětí. Málokdo ví, že Jiří Ševčík se věnoval léta hře na housle a pedagogické činnosti a rád by se pochlubil zářivým talentem – houslistkou Sárou Schumovou. Ta na jeho otázku „Jste připravena, slečno?“ reaguje pozitivně a jejich (původně italský) duet „Ne, maestro“ s virtuózním klavírním partem Jiřího Kožnara může začít. V závěru skladby však obě tokající srdce ryčným rockovým sólem rozdělí kytarista Martin Gregor. Za křídlo poté zasedne Ševčík sám, v reminiscenci na aktuální kasovní trhák kin, film „Bohemian Rhapsody“… po pár taktech však usoudí, že pirátská verze stejnojmenného hitu se přece jen bude hodit více. A má pravdu, stejně jako když publikum vyzve ke společné spiritistické seanci za účelem zhmotnění právě Freddieho Mercuryho. Světe div se, pojednou se Freddie opravdu na pódiu zjeví! Pravda, pouze v podání herce a zpěváka Michaela Klucha, ovšem publikum mu jak se říká „zobe z ruky“, zpívá s ním jako jeden muž (či žena) a dlouhým potleskem odmění jeho „We Are The Champions “ za doprovou Pirátů. Aplaus vlastně trvá kontinuálně i dál, neb přišel čas na dlouho očekávaný křest nového CD „Man From Manhattan 2018“, téměř dva roky trvající dřiny na společném projektu právě se skupinou Queen, nahrávce produkované legendárním Mikem Moranem a vzniklé ve třech studiích dvou zemí. Kmotři Josef Laufer a Peter Freestone chválou nešetří a i oni zmíní fakt, že PIRATE SWING Band se stal jedinou kapelou na světě mimo Queen, na jejich nahrávce oficiálně zpívá Freddie a na kytaru hraje Brian May. Jiří pak vybrané divačce věnuje malý dárek od nadace Mercury Phoenix Trust (jíž putuje 100 % výtěžku z CD) a spolu s aranžérem nahrávky Radkem Škeříkem, kmotry a Michaelem Kluchem si již jen krátce přiťukne šampaňským, protože Show Must Go On, jak by řekl klasik.

Momenty následující však publikum překvapí. Ševčíkova autorská tvorba na koncertě PIRATE SWING Bandu? To nečekal nikdo. Důvod tohoto „poprvé“ je však poměrně smutný. Na jaře totiž zesnul jeho profesor dirigování na Konzervatoři a sbormistrovská legenda Vlastislav Novák. Založil několik sborů a festivalů, vychoval tisíce mladých lidí ke zpěvu, zasloužil se o vznik pardubické Konzervatoře, atd., atd…. ale především uvedl mladého Jiřího na pódia. Ten byl se svým někdejším profesorem v kontaktu až téměř do jeho odchodu a díky rozhovorům s ním a na jeho příkladu si uvědomil smutný fakt, že pokud člověk svou práci dělá celým srdcem a s maximálním nasazením a najednou s ní musí skončit, zbytek života většinou dlouho netrvá. A u muzikantů obzvlášť. Vzhledem k velmi osobnímu tématu tentokrát o napsání textu nepožádal Pavla Cmírala (který pro něj otextoval hned několik skladeb), napsal si ho sám. Píseň, nazvaná „Jestli už nezazpívám žádný song“ se dočkala velmi vřelého přijetí a dcera profesora Nováka v publiku Jiřímu Ševčíkovi poté dokonce zaslala děkovný dopis s vyznáním, že Novák by byl na svého žáka Ševčíka velmi hrdý. Právě tyhle okamžiky si pak pamatujete celý život…

Od sentimentu však horempádem k terapii humorem! Publikem oblíbený „kobercový nálet pozitivních emocí“ se koná i tentokrát! „To Love Somebody“, „Simpsonovi“, „Kačerov“ (publikum již začíná tančit), oblíbená „Šoférská“ nebo novinkově přepracovaná Lady GaGa ve swing aranži a se speciální choreografií navrch (prý od Vlastíka Harapese) „Bad Romance“. Pirátský boyband v kostýmované efektní „Uptown Girl“, závěrečná „Last Christmas“ George Michaela podrobená swingizaci… a jsou tu přídavky. Dlouhý potlesk publika vestoje dává tušit, že téměř tisícovce posluchačů se letošní Gala v Aldisu opravdu líbilo. Závěrečná pecka Kouzelníka i letošního Galakoncertu Pirátů „Tak my už jdeme do finále“ (původně skladba Raye Charlese) s defilé všech účinkujících radostnou atmosféru večera  nádherně orámuje, předávají se květiny, dárky od fanoušků, podepisují se CD, létají záplavy konfet a… je po všem.

Ovšem jen pro tento večer .  Za týden se nachlup stejně přátelská až frenetická atmosféra přenese spolu s Piráty a jejich hosty i do pardubického Domu hudby , o den později si naši chlapci (doplněni o Felixe Slováčka) podmaní vyprodaný kulturák ve Skutči a hned den poté v sále teplické Filharmonie (s hostující Tonyou Graves navíc) nadchnou i tamní publikum. Únava je na celém týmu znát, avšak letošní Galakoncerty se ve vyprodaných sálech čtyř měst zapsaly jako doposud nejúspěšnější koncertní program PIRATE SWING Bandu vůbec s potlesky vestoje všude a dokonce několikrát za večer. Závěrečné skupinové foto a jede se po šňůře konečně domů.

Pocitu kapely dají za pravdu novinové (zde  či zde ) i televizní  recenze, Piráti obdrží speciální poděkování od Akademie populární hudby za výjimečný počin – projekt „Man From Manhattan 2018“, po kapele je nově pojmenována pizza … zkrátka a dobře dvoutisící osmnáctý stál za to! Mimochodem, úvodní instrumentálku letošních Pirátských Galakoncertů nazpíval kdysi Karel Gott pod názvem „Rok, co špičku měl“. V případě PIRATE SWING Bandu to o roku uplynulém platí bezezbytku.

2019

Dva tisíce devatenáct. Letopočet s touto číslicí se pro swingové Piráty stal vzpomínkou na zatím největší mezinárodní ocenění jejich dosavadní kariéry, stejně jako (zřejmě kvůli rovnováze vesmíru) na velké produkční komplikace, ale počátkem roku o ničem z toho ještě netušili. Psal se leden, mámivé dozvuky chvály za úspěšné Galakoncerty 2018 však hned po Novém roce rázně přehlušila výzva – divadlo Semafor slaví šedesátku, v tom nemůžeme zůstat stranou! Vždyť kdo by neznal zásadní pojem pro českou kulturu, jež zažil zákazy, restrikce a masovou popularitu, sedmnáctkrát se stěhoval (!) a uvedl 49 autorských her, wow. Koneckonců naši swingoví chlapci (a jedna dívka) měli již tu čest v tomto svatostánku českého umění před lety vystoupit  a u mikrofonu přivítat i vzácného hosta, samotného Jiřího Suchého. Za doprovodu Pirátů si ostatně semaforský principál zazpíval opakovaně i v televizi , ale 60. výročí – to chtělo něco většího. Záhy padlo rozhodnutí právě poctě  Semaforu věnovat dramaturgii Galakoncertů 2019, a jelikož opakování hostů není u Pirátů zvykem, Jiří se rozhodl věc pojmout jinak, obsáhleji. Tedy pozvat hned tři osobnosti divadla do jednoho programu. Zpočátku to vypadalo bledě – pražský soubor měl dost práce se svými vlastními představeními, navíc mimo Prahu na hostování prakticky nevyjíždí. Ufff, co teď? Sázka na jednu kartu ale Jiřímu nakonec vyšla – po osobním jednání s ředitelem Semaforu dostává band zelenou a co víc! Na koncertních prknech s ní v prosinci nejenže stanou hned tři zásadní osobnosti SEdmi MAlých FORem, ale povedlo se do dramaturgie veskrze hudebního programu vnést prvně i prvky divadelní. Herečka, zpěvačka a multiinstrumenalistka, duše divadla Jitka Molavcová, herec a pojem české komedie Luděk Sobota, plus excelentní semaforský pianista Jiří Svoboda. To je mi sestavička! Nemožné vyšlo, všech cca 40 lidí realizačního týmu Galakoncertů se podařilo dát dohromady na ony dva prosincové termíny… leč když se povede velká věc, zákonitě krachne něco jiného, co nečekáte… že, pane Murphy? A na to obvykle ani nelze být připraven. Blesk z čistého nebe: Jiří se úplnou náhodou dozvídá, že tradiční dějiště pardubického Galakoncertu Dům hudby bude tou dobou (i přes již závazně zarezervovaný prosincový termín) až do jara 2020 v rekonstrukci. Tečka. Co teď? Smlouvy podepsány, desítky účinkujících a crew mají vyblokovaný sedmý prosinec… jen najednou není kde. Pardubice však jiným kulturním stánkem s podobnou kapacitou a zázemím nedisponují. Navíc, podobně jako Piráti dopadli i další pořadatelé, jež rekonstrukce Domu hudby zaskočila. I oni budou potřebovat náhradní prostor, je třeba tedy být rychlejší. Jiřího noční směna u počítače ihned po onom zjištění se vyplatila – kapacitně podobný (avšak v ostatních ohledech žel nevyhovující, ale není čas na hrdinství) sál byl volný. Říkejme mu třeba „druhý sál“. Hurá! Inu… trochu předčasná radost. Pronájem činí více než dvojnásobek ceny (ve všech směrech vhodnějšího) Domu hudby, kromě toho ještě s dalšími platbami navíc za každou běžnou jednotlivost. Tak to bude drahá legrace. Navíc z prostoru určeného  pro úplně jiný typ představení udělat vizuálně to, na co jsou příznivci Pirátů rok co rok zvyklí, bude oříšek. Mnohem více světelného parku, LEDkový backdrop, lišty žárovek a další a další věci navíc. Ano, i tohle všechno vysoce nad rozpočet. „Nejspíš projedeme gatě, ale publikum je svaté“, smířeně si říkal Jiří.

Ještě že lze aspoň na chvíli zapomenout na trable účinkováním na pódiu. V únoru a březnu kapela s nově nazkoušenými skladbami přispěla k lesku dvou společenských akcí – plesu Dopravního podniku města Pardubic a tradičně i Reprezentačního plesu města Pardubic  ve Východočeském divadle. V osvědčené sestavě kamarádů (Alexander Hemala, slovenští Vertigo a další), tentokrát doplněné o Moniku Absolonovou, opět rozparádila rudý samet a domů se šlo až dlouho po půlnoci. Malou náplastí na problémy s chystanými Galakoncerty se stala i prestižní nabídka – a totiž v kvintetové sestavě zahrát na ikonické akci „Hrabalovo Kersko “. Rodiště slavného spisovatele se v unikátním lesním prostoru vždy jeden den v roce stává sjezdem milovníků jeho odkazu a setkáním s legendami. Piráti tedy byli poctěni účinkováním s Oldřichem Víznerem, Libuší Švormovou či Marií Drahokoupilovou a potlesk vděčného publika nebral konce. Stejné to ale žel bylo v případě nekončících problémů s pardubickým Gala. Zčistajasna se totiž ukázalo, že křídlo v „druhém sále“ je nepoužitelné, neb neudrží ladění (což je u piana dost zásadní věc). Každé soudné těleso si proto prý už léta do onoho sálu vozí křídlo svoje. Tak prestižní hosté jako jsou Molavcová a Svoboda přece nemohou hrát na nějaký rozladěný klimpr… další orosení čela a další pětimístná částka za pronájem křídla odjinud, jeho dopravu a naladění. To už bylo skutečně mimo Jiřího finanční možnosti.

Ale co tvl, problémy prý zocelují – na jaře tedy Jiří s Piráty za zády zocelen zpíval tu v proskleném atriu architektonické zajímavosti – budovy ČSOB Pojišťovny, tu před televizními kamerami. Březen však tělesu kromě oceli přinesl i jiný kov – jejich společné CD s Queen „Man From Manhattan 2018“ se stalo oficiálně platinovým  a nadále bodovalo  v hitparádách! Po Británii (#57), Francii (#37), Argentině (#24), Holandsku (#7) a Rakousku (#3) i v Austrálii (#22) a Ruské federaci (#14)!

Mezinárodní platinovou desku jim navíc na Gala v prosinci prý předá přímo zástupce Queen… pecka! Potěšující bylo i Jiřího osobní setkání  s jedním ze zamýšlených hostů koncertů, Luďkem Sobotou. Z kreativní porady nakonec vyšel zajímavý dramaturgický blok: Luděk udělí publiku přednášku o vzniku swingu (spoiler alert: mohl za to Čvančara) a za doprovodu kapely zazpívá (Piráty přepracované) skladby jako Mládkovo Lízátko, operetní V intimním malém pokojíčku nebo sváteční Vánoce v Ďáblicích.

Do svátků však zbývalo v tuto chvíli dost času pouze zdánlivě. V případě tak početného tělesa je vše třeba řešit s mnohaměsíčním předstihem a tak se dělo i v polovině roku 2019. Totiž: v období překotného pučení pupenů přírody rozkvetl i zbrusu nový nápad o propojování žánrů a hudebních těles, z něhož vzešla nabídka Komorní filharmonie Pardubice na společné koncertování s PIRATE SWING Bandem. „No tyjo!“, zajásali Piráti svorně. Po celém světě respektovaný a ctěný klasický orchestr zve ke spolupráci právě tyhle swingové floutky, kterým není nic svaté. Tak to už zase jednou končí legranda, není-liž pravda? I do realizace tohoto projektu se však promítla nečekaná rekonstrukce Domu hudby (jež je domovským sálem právě filharmonie) a bylo třeba společný koncert přesunout až na rok 2020. Ihned po oznámení v médiích  však i tak většina lístků zmizela raketovou rychlostí. 15.4.2020 v již opravené Sukově síni „S Piráty na jedné lodi“ ale diváky nebude čekat klasická show, na níž jsou u PIRATE SWING Bandu zvyklí. Jiří nechtěl z koncertu filharmonického abonomá udělat další blyštivou feérii, rozhodl se překvapivě pro pravý opak. Ukázat těleso, jak ho posluchači neznají. Speciálně pro tento koncert tedy bude napsáno hned několik nových skladeb a dramaturgie večera se ponese v mnohem klasičtějším duchu, pod heslem „Od Cole Portera k Mercurymu a zpět“. Aranžování pro filharmonii se ujal talentovaný mladý hudebník Martin Kudrna a už teď vše ukazuje na neobyčejný večer…

My si v tomto pojednání o pirátském roce 2019 teď ale ukážeme další, přesněji jarní vývoj dobývání vzdálených zemí aktuálním CD . Téměř rok po jeho vydání už kapela ani Jiří další jeho významnější úspěchy  nečekali, avšak stalo se – nově se objevilo v žebříčcích i v Irsku (#5) a  Japonsku (#66) a například jenom na iTunes se zařadilo mezi šest nejprodávanějších Freddieho nahrávek  (sic!). S radostí tedy Jiří mohl (jako každého čtvrt roku) odeslat celý výtěžek z prodeje nahrávky na účet Freddieho nadace proti AIDS, Mercury Phoenix Trust. I přes superlativní ohlasy ze zahraničí a hitparádové úspěchy v devíti zemích několika kontinentů však většina tuzemských médií úspěch bohužel „odzívla“ podle modelu „to je moc velký na to, aby to byla pravda“ (čest výjimkám jako Ćeská televize nebo třeba zde zde ) , ale co už, hrdost na fakt, že jsou jedinou kapelou v historii pop music krom Queen, na jejíž nahrávce oficiáně zpívá Freddie Mercury a na kytaru hraje Brian May, Pirátům už nikdo nevezme.

To už ale začínalo léto, slunce svítilo, ptactvo pělo a slavík z nejmilovaněkších slavil kulaté narozeniny. Pro Jiřího kapelu udělal v minulosti mnoho , ač vůbec nemusel a dle svých slov byl již nějaký ten pátek dokonce jejím fanouškem. Jiří tedy Karlovi napsal speciální blahopřání a těšil se z pocty, že právě Karel Gott před časem namluvil intro letošních chystaných Galakoncertů. To ale ještě netušil, že brzy bude vážně uvažovat, zdali onu promluvu ve skutečnosti vůbec někdo někdy uslyší.

O kapele a hostech blížících se prosincových Galatrachtací  bylo ale v tomto období roku v regionech konání Galakoncertů slyšet až až. Rozhlasové talk-shows , rozhovory v novinách , zvací články , TV reportáže  … jupí, zase jednou bylo Pirátů všude plno , aby taky ne – přípravě a zkoušení zbrusu nového repertoáru věnovali doposud nejvíce času. V mnoha ohledech si na sebe totiž upletli bič v podobě velmi komplikovaných programových čísel, například Jiřího nápad uctít výročí 30 let od Sametové revoluce něčím echt českým (samozřejmě po pirátsku), troškařením rozhodně nebyl. Rozhodl se jednak vystoupit v rámci oné skladby v národním kroji (folkloristům vstávaly vlasy na hlavě) a protože když velký, tak velký – plánoval najmout i početný národopisný krojovaný soubor lidových tanců. A jelikož dvoutisící devatenáctý byl doslova nabit výročími, smělý byl i další nový repertoár: od Final Countdown švédských Europe (píseň o letech do vesmíru k výročí Apolla 11), přes Limahla (35 let hitu Neverending Story), až třeba po Bee Gees, ABBU a nedožitým devadesátinám Vladimíra Menšíka věnovaný song Chytnem druhej dech. Vše se zdálo skvělé, zkoušky běžely jako na drátkách, veškeré problémy byly překonány… pak ale přišel první říjen. Blesk z čistého nebe – Karel Gott je mrtev. Zpráva, jíž odmítal uvěřit snad každý v naší zemi, Jiřího obzvláště zasáhla. Neexistoval  pro něj snad větší vzor pokory, charakteru a profesionality, než byl právě Karel a pojilo ho s ním množství pracovních i osobních zážitků. Po bezesné noci napsal své vyznání na Facebook (pokud si ho laskavý čtenář nepřeje číst, nechť prosím přeskočí na konec kurzívy):

Snad mi dovolíte vzpomínku, kterou ve mně vyvolala dnes při vzpomínání náhodně nalezená fotka . Pochází ze dne, kdy jsem byl nejvíc hrdý na to co dělám. Byl podzim, jako teď. Oba jsme měli novou desku. Karel křtil tu naši (swing aranže Queen) a já byl poctěn neplánovaně zpropagovat tu jeho (Dotek lásky). Přiznám se, a dodneška jsem to nikomu neřekl, tak jako s ním a díky němu ten večer, jsem se od té doby upřímně a od srdce nenasmál. A jak vidím na fotce, jemu moje vtípky taky zřejmě přišly legrační. Jako kapela jsme mu tenkrát na křtu chtěli poděkovat speciálně nacvičenou směsí jeho největších pecek, překopaných „po našem“ (např. Lady Carneval byla postavena na hudebním motivu znělky pořadu Branky, body, sekundy, Jdi za štěstím zase na melodii My Way, Muzika – tento šlágr dostal šaty od Ravela v podobě jeho Bolera a třeba Léta prázdnin bylo v našem pojetí huličský reggae). Předem mi absolutně nedošlo, jak těžký bude zpívat Gottovi Gotta. Předtím mi to přišlo lehce "po pirátsku" floutkovsky vtipný, ale na tyhle jeho klenoty do té doby nikdo nesáhl… a dobře věděl proč. Teď Karel seděl v první řadě doslova metr ode mě, nevěděl o tom předem a já dost panikařil. Celou dobu co jsem mu zpíval, mi hlavou běželo: „Co jsem si to hergot jen dovolil?“. Nejdřív koukal překvapeně, u Jdi za štěstím se mu ale na tváři objevil úsměv, při reggae už začal tančit vsedě a na závěrečnou a capella Ráno jedu dál už tleskal do rytmu, na konci dokonce vestoje a doširoka se smál. Když jsme pak mimo sál zůstali sami dva, velmi nejistě jsem sebral odvahu a zeptal se ho, zdali ho náš hudební prezent nějak neurazil, protože to by mě hodně mrzelo (jakkoli by na to nejspíš měl plné právo). Zatvářil se vážně, naoko se zamyslel, naklonil hlavu a s tím svým typickým úsměvem odvětil: „Ne, kluci, bylo to skvělý, ale… jednu chybu… jednu chybu to přece jen mělo“. Měl jsem samozřejmě chuť okamžitě spáchat rituální harakiri. „Jakou?“, zeptal jsem se se srdcem v krku. „No… že to nenapadlo mě“, rozesmál se. Odmítl si nechat zaplatit byť jen benzín (i když jel jen kvůli nám do Pardubic a cestou si ještě stihl naprosto precizně nastudovat dosavadní dráhu kapely a zkouknout všechna videa z YouTube), ale to nebylo všechno. S Karlem jsme natočili ještě pořad na Kavčích horách, celou naši osmnáctičlennou kapelu pozval coby VIP na své turné a ve svém pořadu na Českém rozhlase věnoval celou jeho polovinu našemu albu… a při každém dalším setkání neopomněl přidat hlášku: „Tedy pane kolego, na toho Mercuryho jako vy já bych si netrouf“. Samozřejmě jsem mu to ani na sekundu nevěřil a styděl jsem se, že já, takový cucák co se má ještě hodně co učit, přijímám už několikátou pochvalu od totální veličiny a vzoru v mnoha směrech.
Naše poslední setkání se odehrálo za velmi zvláštních okolností, 26. prosince po půlnoci v Českém rozhlase v Praze. Stavoval jsem se tam za Milošem Skalkou s přáním hezkých Vánoc a flaškou. Budova ČRo v Karlíně byla liduprázdná, nacházel se v ní jen Miloš ve studiu s pořadem Noční proud a vrátný. Miloš poděkoval za lahev a zčistajasna povídá: „Hele, za chvíli se má stavit Karel, tak na něj počkej, jestli chceš, rád tě uvidí“. To víte, že jsem počkal. Nejen to, vyběhl jsem do mrazivé noci ještě rychle sehnat další lahev pro Mistra, protože slušnost je základ, žejo. S alkoholem z večerky jsem zpocený po nočním běhu až na Žižkov čekal ve ztemnělé kanceláři, jež sousedila se studiem. Asi po deseti minutách zastavila u vchodu Audina a z místa řidiče vystoupil Karel. Karel Gott. „Nazdar, člověče, co ty tady?“, prohlásil a měl jsem pocit, že mě fakt vidí rád. Další skoro hodinu jsem měl možnost v té kanceláři prakticky potmě mezi čtyřma očima s Karlem rozmlouvat o životě, muzice a všem, co je důležité. Nikdy na to nezapomenu. Stejně jako na ten podzimní den křtu, kdy jsme se nasmáli jako nikdy.
Odpočívejte v pokoji, Karle. Sbohem a díky za vše.“

Jak je již milému čtenáři známo, právě Karlův hlas však měl ze záznamu zahajovat blížící se Galakoncerty 2019. Jiří tedy stál před otázkou: použít Mistrem namluvené intro a riskovat logicky rozjitřené emoce snad všech Čechů, či jej naopak ze scénáře vyřadit? Tato otázka ho pronásledovala dlouhé měsíce. Bylo zvláštní v počátku nové éry světa bez Karla Gotta (jak situaci popsal Felix Slováček) vtipkovat a působit ležérním dojmem v dalších nutných rozhovorech talk-shows  k propagaci Galakoncertů. Byla to však nutnost, „druhý sál“ diváky zjevně příliš nalákal, což se ještě na začátku podzimu projevovalo na stavu předprodeje. „Tak už je to tady, projedu ty gatě“, zoufal si Jiří. Napnul tedy síly a absolvoval bonusové mediální kolečko, z něhož vzešlo množství dalších interview reportáží .

Čas ale naštěstí dříve či později hojí všechny rány a vyvrcholení propagační šňůry – hodinové živé povídání  s publikem  na Českém rozhlase (záznam zde ), se již neslo v uvolněnějším duchu. To už ale zkoušení  početné pirátské družiny spělo do finále. Televize začala vysílat reklamní spot   ke koncertům, natáčela i na zkouškách  Pirátů  a už i Luděk Sobota  začal poskytovat rozhovory jak na běžícím páse.

A zatímco Pardubicemi i Hradcem již rezonovala očekávání , co že to Piráti letos na Gala přichystali a předprodeje utěšeně narůstaly, Jiří se sešel s Freddieho (a taky Bowieho a Eltonovým a McCartneyho a Ringovým a vůbec) producentem Mikem Moranem kvůli novému projektu. Ten by měl (stejně jako Man From Manhattan 2018) vzniknout v Británii až cca za dva roky, ale to by nebyl Jiří, aby si nevymyslel zase něco navýsost složitého a časově i personálně náročného. Byl však mile překvapen – Mike s sebou na schůzku neočekávaně přivedl další legendu – Freddieho nejbližšího kamaráda, britskou star Petera Strakera. Kromě Mercuryho videoklipů jako Great Pretender  či Barcelona  ho můžete znát i jako hvězdu muzikálových inscenací londýnského West Endu, či z legendárního seriálu Dr. Who. Straker se čile zajímal o PIRATE SWING Band, vysekl mu poklonu za Man From Manhattan 2018, vyžádal si alba kapely a otevřel tak dveře eventuelní budoucí spolupráci, nechte se překvapit. Pro ilustraci s jakými lidmi měl ten večer Jiří tu čest: zde  foto z oné schůzky a zde archivní snímek Petera Strakera s jinými dvěma hudebníky (ale ty jistě poznáte). Takže tak :-)

Následně si Piráti odskočili do Kongresového centra, aby společně s Leonou Machálkovou, Bohušem Matušem či Ester Janečkovou pomohli dobré věci v rámci Charitativního večera pro nemocnici v keňském Itibu. Jiří a Leona publiku připravili několik společných duetů, atmosféra byla skvělá, za 3 hodiny se vybral neuvěřitelný milion a čtvrt (!) a zájem zazpívat si na pódiu  s Piráty ten večer projevil i prezidentský kandidát Marek Hilšer.

To už se ale blížila galagenerálka . Kapela napjatě očekávala utajený příjezd hostů do pardubické zkušebny, vše klaplo na výbornou a Luděk Sobota se na téma společného účinkování i rozpovídal pro televizi .Pak už jsme se jen párkrát vyspali a byl tu první den D, sedmý prosinec, galapremiéra pro rok 2019, v „druhém sále“ (nakonec opět vyprodaném - děkujeme, naši fanoušci!). Nutno podotknout, že Jiřího obavy z prostoru velmi mistrně rozptýlil tým osvětlovačů a zvukařů Mariana Starého z firmy Rock audio, jež se o koncerty Pirátů technicky stará již několik let. S napětím očekávanou reakcí na Karlem Gottem namluvený úvod koncertu, jež se Jiří nakonec rozhodl použít, byl bouřlivý potlesk stovek párů rukou. Dýmem zaplněné pódium s pulsujícími červenými světly, simulujícími start raketoplánu (zde swingoplánu) ponejprv nabídlo samotného bubeníka Petra Moriho ve virtuózním sóle bicích, jež přešlo v otevírací pecku koncertu, po čertech těžkou Final Countdown („Když přežiju tuhle kládu (rozuměj velmi těžkou skladbu) dám už všechno“, bál se před koncertem Jiří). Vydařila se však skvěle, song střídal song, přicházel potlesk za potleskem, ovšem pravá bouře se strhla, když na pódium vtrhl uragán jménem Jitka Molavcová. Drtivá většina publika nevěřícně zírala, jak ohromným přívalem energie je tato semaforská dáma zahrnula a v sále nezbyla snad jediná ústa bez spokojeného úsměvu na rtech. Tři tety, Rub a líc, Tři strážníci, Barbara song, pro Molavcovou a její saxofon napsaný swingový rokenrol Lípa zelená a závěrečná Hello Dolly, jíž interpretku proslavila i jako muzikálovou divu na prknech Karlínského divadla. Každé slovo, každou notu Jitce publikum baštilo s takovým apetytem, že i (obvykle znudění)  bedňáci si s vervou podupávali do rytmu.

Už o několik minut později ale podobný aplaus zažil i frontman bandu – risk s acapella (pouze hlasy, bez kapely) aranží notoricky známé písně Bee Gees How Deep Is Your Love vyšel a nezanedbatelnou zásluhu na frenetickém potlesku měla i vokální sekce tělesa, ten rok speciálně rozšířená o skvělé zpěváky Jakuba Kubína, Ladu Holaňovou a Karlu Kotalovou. To už ale Jiří ohlásil druhého hosta, emeritního popletu Luďka Sobotu. Ten s vervou sobě vlastní publiku vysvětlil vznik swingové hudby a za doprovodu Pirátů si střihnul tři písně. Finální část koncertu už ale museli Ševčík a spol. vygradovat sami. Když se Jiří po Sobotově bloku objevil na pódiu v národním kroji, ozval se hurónský smích. To ale publikum ještě netušilo, že to nejlepší teprve přijde. Radkem Škeříkem mistrně zaranžovaná „Směs českých lidovek“, zahrnující do stylu dechovky proměněné hity Janka Ledeckého, skupin Kabát či Olympic a Gottovu To musím zvládnout sám, strhla v hledišti doslova bouři. A když cca v půlce směsi do sálu bez varování (v rámci překvapení nebyl ani na plakátech) vtančil národopisný soubor Formani v krojích a vyhlásil diváckou volenku, nepoučený pozorovatel by si mohl myslet, že se na pět minut ocitl na nefalšované lidové veselici. „Ten Ševčík se už úplně pomátl“, okomentoval to se smíchem nejeden divák. Večer však vrcholil, proto bylo třeba „přiložit pod kotel“ ještě víc. Další novinku, šlágr Eltona Johna I’m Still Standing (textově se velmi hodící k překonaným útrapám uplynulého roku), odstartoval Jiří sám za vlastního klavírního doprovodu u piana, osvícen pouze bodovým reflektorem. Pirátské aranžmá písně pak z balady překvapivě přešlo v enegií nabité swing/disco, kdy zpěvák v typických eltonovských brýlích, slamáku a s hůlkou  naordinoval divákům i lekci společného zpěvu. Další potlesk vestoje. Poté vyznání Karlu Gottovi a byla tu závěrečná skladba. Před ní frontman kapely publiku poděkoval za deset let přízně, zmínil mnohá ocenění a úspěchy, které by ale bez věrného publika neznamenaly vůbec nic. Svou řeč zakončil poděkováním za spoustu super hudby, kterou díky svým příznivcům Piráti mohou hrát… a pak mohla následovat jen jediná píseň. Thank You For The Music, dojemná sama o sobě. A když se do ohlušujícího potlesku vestoje, jež po ní následoval, na rozloučenou z reproduktorů ozvala i instrumentální verze Gottovy Jdi za štěstím, snad jediné oko v sále nezůstalo suché. „Zvládli jsme to!“, radovala se kapela a za stálého potlesku jako vždy opustila pódium. Avšak ani po pěti minutách prázdného jeviště potlesk neustal ani o píď. To se na Galakoncertech za osm let ještě nikdy nestalo. A ač se členové kapely již dávno v šatně převlékali, zpěvák Jiří Ševčík a aranžér kapely Radek Škeřík se rozhodli nečekané přání publika vyslyšet a vrátili se před jejich zraky. Jakkoli přídavky opravdu nebyly v plánu, podařilo se těm dvěma vykouzlit další úsměvy na rtech diváků –několika  improvizovanými vtípky a písněmi pouze za doprovodu piana. 30 minut navíc oba pány odměnilo dalšími mnoha standing ovations a spokojení návštěvníci koncertu  odcházeli do pardubické noci až po jedenácté a ti, kdož se na koncert nedostali, mohli atmosféru show nasát alespoň ex-post z televizní reportáže  nebo novinové recenze .

Už za čtyři dny ale Piráti museli jet dál, čekal je nepoměrně větší sál, tedy: auto (hotel ne), šatna scéna a tak dál (jak se zpívá ve známé písni). Vyprodaný Aldis v Hradci Králové zaplnilo oproti Pardubicím více než dvojnásobné množství diváků a nabízely se i další důvody ke stresu. Jednak v sále opravdu seděl zástupce Queen, připravený předat kapele zmiňovanou Platinovou desku, druhak u stejného stolu (v rámci „Las Vegas“ úpravy prostor) i kněz, jež měl (vzhledem k charitativnímu výtěžku CD) na pódiu projektu požehnat. Několikanásobně větší pódium přineslo i opravdovou scénografii a našim chlapcům a jejich hostům možnost pořádně se vyřádit. A to se také stalo. Bezezbytku.

Nadšený potlesk již při prvních úderech Moriho bicích (Final Countdown se vyvedlo i tady), první standing potlesky opět už krátce po začátku, zpěv publika již v třetí písni (!), Ševčíkovo improvizované operní Con te partiro ála Bocelli, jeho duet s Jakubem Kubínem Neverending Story s osmdesátkovými choreografiemi, swingově popirátsku vyrabované Creep od Radiohead, nebo Wiliamsovo Supreme. A pak… ano, tajfun Molavcová. Aldis jí doslova ležel u nohou, jako pravá diva přesně věděla, kdy s mikrofonem sejít mezi publikum. A že si na ní chtěl sáhnout opravdu každý, to si pište.

Z věčného vstávání k potlesku už diváctvo dozajista musely bolet nohy… a to byla teprve přestávka. Do druhé poloviny koncertu pirátská loď zvolna vplula popisovanou a capella úpravou Bee Gees…a zase aplaus! Blok Luďka Soboty přinesl i slzy smíchu a rockovo/dechovkové „lidovky“ s folklórními Formany způsobily v sále ještě větší nadšení než na pardubickém představení. Divácká volenka se zkrátka zvrhla a tleskání celého sálu do rytmu po celou dobu skladby bylo úctyhodným výsledkem tohoto hudebního fóru ke 30 letům demokracie v Česku. Pohlednicí naopak z Impéria se vzápětí stal Star Wars Imperial March (takto druhá nejúspěšnější nahrávka Pirátů v zahraničí) a následné setkání s královnou jednoho impéria (anglicky Queen). Ano, pouze zprostředkované, nicméně na pódiu nestanul nikdo menší, než osobní tajemník Mercuryho, Peter Freestone. Ten nejdříve vyjádřil obdivný údiv nad tím, že skladba Man From Manhattan, na níž Freddie nikdy nikterak nesázel, se nově stala jednou z nejúspěšnějších a nejprodávanějších skladeb s jeho hlasem, a to právě díky českým muzikantům, PIRATE SWING Bandu. Poté Jiřímu Ševčíkovi a Radku Škeříkovi předal Platinové desky .Dojetí by se dalo krájet, ale to ještě nebylo nic proto tomu, co následovalo po krátké promluvě kněze, otce Tomáše Mlýnka. Ten ve třech větách (kdy by v obrovském sále bylo slyšet spadnout špendlík) vyslovil prosté, obecně platné pravdy pokory a dobra, které všichni přítomní takto (bez laciného patosu a s upřímnou čistotou podané) nejspíš již dlouho neslyšeli. Poté kněz svěcenou vodou ze Svaté země oběma Platinovým deskám požehnal. Nejen v Jiřího očích byste v tu chvíli zahlédli slzy a jak se sám vyjádřil: „Tato nahrávka svým výtěžkem zachránila několik lidských životů. A to je hergot mnohem, mnohem víc, než jakýkoli honorář“.

Blížící se výročí deseti let kapely dvojice Ševčík / Škeřík hned po předání Platiny oslavila společným duetem Chytnem druhej dech, též jubilujících Vladimíra Menšíka a Waldemara Matušky. Ševčíkův stand-up na téma „mužské zrání“ předcházející písni, strhl další vlnu salev smíchu, která pokračovala i v následné přednášce o písni Oči sněhem zaváté a jejím a capella „zduření“ (napsána je v moll) a současně i jejím textovému zoptimističtění, protože „mladí lidé v jejím textu si přece zaslouží trochu toho štěstíčka, že“. Štěstíčko měla sama kapela ten večer právě na publikum. I tuto novou, veselejší verzi skladby z pera semaforského tandemu Suchý / Šlitr odměnilo hlasitým potleskem, který s nevelkou nadsázkou neustal až do konce Galakoncertu. Ve vysloveně dovádivé proměnila obecenstvo pecka I’m Still Standing (na velkém pódiu vyzněla ještě lépe), intimní The Christmas Song zase rozzářil Aldis stovkami světélek telefonů diváků, stejně jako To Love Somebody. Závěrečná Thank You For The Music, nějaké ty slzičky (to jsme po Pardubicích už čekali), předávání kytek, skandovaný potlesk vestoje a odchod z pódia. Ale ouha – co se to letos děje, ani odsud Piráty nechtějí pustit! Kreativní duo kapely se tedy opět vrátilo přidávat a ovace nebraly konce. Nádherný večer  to byl, jen co je pravda. Za všechny účinkující jeden z těch, které si budete pamatovat opravdu dlouho. Za pravdu tomuto pocitu dala i média (TV reportáž zde , novinová recenze zde ) a nakonec i přes všechna úskalí velmi úspěšný rok PIRATE SWING Band uzavřel mimo jiné i potěšující statistikou úspěšnosti svých skladeb na Spotify , novými nabídkami koncertování (např. festival Zlatá pecka, speciální koncert Pirátů v pražském Semaforu či velký pirátský open-air ve Žďáru nad Sázavou), prvním zveřejněním časosběrného dokumentu Jiřího Flídra o kapele "Jazz co má koule " na internetu a těšením na prestižní společné koncertování s Komorní filharmonií Pardubice. A chystá se toho mnohem více, ale to zatím nesmím prozradit.

Tedy: nikam nepřepínejte, pirátský škuner pluje dál. Děkujeme za přízeň!

Napsali o nás (listujte šipkou vpravo)

Radek Škeřík

Funkce: dirigent & aranžér

Nástroje: klávesy, akordeon
Stav: šťastně ženatý
Další hudební aktivity: Uši, nChant Jazz, Swing Club, Bigband Aldis, VČD, Safari
Oblíbení interpreti: Diana Krall, Buty, Xindl X, Sting, Benny Green

Oblíbené pití: Merlot Tarapacá

Koníčky: Fotbal a hokej odborně, inlajny na koleně
Motto: Co vyzařuješ, to přitahuješ.

Jan Čonka

Nástroj: Kytara
Stav: zadaný
Další hudební aktivity: Ella band,  Zuš Holice, Hamu + kdo zavolá
Oblíbení interpreti: John Mayer, David Gilmour, Richard Bona,  Tommy Emmanuel, Joe Robinson…
Oblíbené jídlo (pití): Pivo, víno
Koníčky: Hudba, bruslení, seriály, filmy

Filip Vondruška

Nástroj: baskytara Fibenare šestka, HotWire pětka
Stav: ženatý
Další hudební aktivity: … kdo zavolá…
Oblíbení interpreti: Avishai Cohen, Shai Maestro, Michel Camilo a desítky dalších
Oblíbené pití: Becherovka

Petr „Morďák“ Mori

Funkce: rhytm master a jediný důvod proč na nás chodí dívky

Nástroj: Bicí přístroje
Stav: Ženatý

Další hudební aktivity: Gnomus (středověk), Gnomus electric (speed medieval world music), Jazzchat (komorní jazz)
Oblíbení interpreti: TOTO (Steve Lukather a Simon Philips), Incognito, Phil Collins, Buddy Rich…
Oblíbené jídlo (pití): Guláš, Knedlo z. v., samozřejmě Plzeňský prazdroj, slivovice

Koníčky: Analogie keporkačích zpěvů a lidských jazyků
Motto: Tluč a bude ti otevřeno

Jan Rubín

Nástroje: baryton saxofon, alt saxofon
Stav: ženatý
Oblíbení interpreti: Raul Midón, Incognito, Snarky Puppy, Ibrahim Maalouf, Gerald Albright
Oblíbené pití: pivo, rum
Koníčky: hudba, počítače/technika, knihy

Jakub Žďánský

Nástroje: Alt saxofon The  Buescher
Stav: Zadaný
Další hudební aktivity: Lucky Band, JH big band, kdo zavolá
Oblíbení interpreti: Michel Camilo, Johny Hodges, Dave Koz, Eric Marienthal, Paquito D'rivera, Jiří Stivín, Arturo Sandoval, Brian Culbertson, Esperanza Spalding
Oblíbené jídlo a pití: Vše, co jde sníst a vypít - nezáleží na místě a množství
Koníčky: Hudba, vaření, poučování dětí:-D
Motto: Hrej každý kšeft tak, jako by byl tvůj poslední!

Oldřich Košťál

Funkce: zodpovědný saxofonový pracovník
Nástroj: Tenor Sax (Selmer), Bb klarinet (Selmer)
Stav: šťastně rozvedený
Další hudební aktivity: AbendBand (svatby-hudební všehochuť), Věnovanka (folklórní orchestr)
Oblíbení interpreti: Frank Sinatra, Diana Krall
Oblíbené jídlo (pití): pstruh, polosladké bílé víno
Koníčky: hudba, svařování, vesnická idylka
Motto: Chybama se člověk mučí

Funkce:
Nástroje:
Stav:á
Další hudební aktivity:
Oblíbení interpreti:
Oblíbené pití:
Koníčky:
Motto:

Radek Círman

Funkce: leader trumpetové sekce

Nástroj: Bb-trumpeta Bach Stradivarius 180-43S ML
Stav: svobodný
Další hudební aktivity: StopTimeBand, JH Big band, Puzzle jazz, Organo 
Serioza Trumpet, Big band Aldis
Oblíbení interpreti: Jon Faddis, Wayne Bergeron, James Morrison, Doc 
Severinsen
Oblíbené jídlo (pití): vepřová panenka na všechny způsoby; pivo
Koníčky: hraní na křídlovku

Motto: Kritika je…. Byla a ještě dlouho bude!

Václav Hloušek

Nástroj: trubka 

Stav: svobodný
Další hudební aktivity: Band-a-SKA, mTbb, Black Buřiňos, Factorial Orchestra, OpenJazz, kdo zavolá…
Oblíbení interpreti: Clifford Brown, Ibrahim Maalouf, Roy Hargrove, Terence Blanchard, Wynton Marsalis
Oblíbené jídlo (pití): tatarák, pivo, Jägermeister
Koníčky: hudba, filmy, sport

Libor „Libuna“ Konečný

Funkce: interpretační dozor, mistr přesnosti

Stav: svobodný

Další hudební aktivity: hraní v klasických big bandech

Oblíbení interpreti: Miles Davis, Arthuro Sandoval,Wynton Marsalis, Maynard Ferguson

Oblíbené jídlo: svíčková
Koníčky: sport, četba, vaření
Motto: Co můžeš udělat hned, odlož na pozítří a v tu ránu máš dva dny volno a tudíž můžeš  celé dva dny cvičit

Roman „Buddha“ Fišer

Funkce: znalec oboru, příležitostný aranžér, guru frázování
Nástroje: natahovací trombon, klimpr klampr  
Stav: šťastný nevoják
Další hudební aktivity: Harlemania, Dr. Swing, Kyx Orchestra, ZUŠ
Oblíbení interpreti: Markéta Muchová, Pavel Horňák, Jan Cézar :-D   
Oblíbené jídlo: prejže rejže
Koníčky: pes
Motto: Dá se pod vodou brečet? Ano, ale musí být smutno…

Tomáš Pavíček

Nástroj: Trombon!
Stav: Zadaný
Další hudební aktivity: Pernštejnka, Dechový orchestr KD Holice, ZUŠ Holice, HAMU, pohřby + kde je třeba
Oblíbení interpreti: Bill Watrous, Wycliffe Gordon, Joseph Alesii, Štěpán Janoušek, Vojtěch Dyk
Oblíbené jídlo (pití): pívo, whisky, Jägermeister
Koníčky: hudba, stará auta, filmy
Motto: Hraje to? Musí, že?

Petr Slezák

Nástroje: Trombon
Stav: Ženatý
Další hudební aktivity: Big Band Hraběte Šporka Jaroměř +  "záskokař" na požádání (JH Bigband + kdo zavolá). Trpělivý učitel v ZUŠ Jaroměř.
Oblíbení interpreti: Svatopluk Košvanec, Přemysl Tomšíček, Gordon Goodwin, Bill Watrous, James Morrison, atd….
Oblíbené jídlo (pití): Guláš se šesti a pivo + úsměv a vyznání lásky své milované ženušky.
Koníčky: Letecké modelářství - už jenom pasivně, drobné aranžování muziky, motorismus, plavání, krásná dovolená v přírodě.
Motto: Život je takovej, jakej si ho uděláš a je vždy odrazem tvého myšlení :-)

Jakub Mauer

Funkce: nejmladší vokalista
Stav: zadaný
Další hudební aktivity: bastrombonista všude, kde se dá, zpěvák všude, kde se dá
Oblíbení interpreti: Jamie Cullum, Michael Bublé, Gregory Porter, Jacob Collier a spousta dalších
Oblíbené pití: tekutý chléb
Koníčky: čtení, psaní, počítání (ale jen do čtyř)
Motto: Jistoty neexistujou… tak se neboj riskovat

Jiří Kožnar

Funkce: vokalista, organista
Stav: ženatý
Další hudební aktivity:  korepetování kde koho, hostování ve (FHK, KFP, VUS),  Otto´s Jazz Trio, Chorus
Oblíbení interpreti: Diana Krall, Sting, Phil Collins
Oblíbené jídlo (pití): kachna na medu, víno
Koníčky: tenis, šnorchling, příroda, zimní sporty, letectví
Motto: Modli se a pracuj!

Lada Holaňová

Funkce: vokalistka
Stav: šťastná
Další hudební aktivity: nChant jazz, Single Ladies, sbor Laděníčko, sbor Daneťáček, muzikál Pod jednou střechou
Oblíbení interpreti: Barbra Streisand, Aubrey Logan, The Beatles, Pentatonix, Polly Gibons
Oblíbené pití: Šampaňské
Koníčky: tvorba muzikálů, květiny, zahrada, pletení, turečtina
Motto: Být normální nestačí!

Karla Kotalová

Funkce: vokalistka
Stav: vdaná a šťastná
Další hudební aktivity: nChant jazz, Foxy jam, Taneční orchestr Fontána, Jitro, VČD
Oblíbení interpreti: Cyrille Aimée, Aubrey Logan, Emillie-Claire Barlow, The Real Group, Gregory Porter, Tim Minchin
Oblíbené pití: Dornfelder, Merlot, voda, šalvějový čaj
Koníčky: zpěv, příroda v jakékoliv podobě a množství, badminton
Motto: …dokud se zpívá, ještě se neumřelo….

Video

Poptávkový formulář

Zaujaly vás informace na této stránce? Chcete se dozvědět více o Jiřím Ševčíkovi a PIRATE SWING Bandu? Zašlete nám svoji poptávku nebo si s námi domluvte osobní setkání.

Položky označené (*) hvězdičkou jsou povinné.